jedno miesto, jenž vědieše,
s něhož mohli opatřiti,
co bude kde kto co činiti.
[2995] Ač by byli uslyšeni
tu neb od koho viděni,
neštěstíť by musilo býti.
Tam umyslista jíti.
Kapitola paddesátá druhá
Potom množstvie v hrad pohřmiechu
[3000] a krásně oblečeni biechu
od rúch zlatem přejímaných
a pásóv drahých pobíjených
i od rozličné krásy,
jakož Arnošt s Veclem ty časy
[3005] na to hleděsta přeráda.
Pak hospodář toho hrada
hrdě a bohatě vjede.
A jakž v onu sien přijide,
poče se ukazovati
[3010] a bohatě oblačovati.
Hedbábnúť košili vzechu,
v tuť jej najprvé oblečechu.
Zlatemť bieše prošívaná,
tkanicemi obkladená.
[3015] Vše okolo ryzie zlato
bylo jest kladeno na to
tak, jakž každý král veliký
i k tomu ciesař všeliký
mohl by ji za klénot mieti,
[3020] ktož by jie mohl dosieci.
V sukni jej oblečechu na to,
anať stkvie se jako zlato,
tkanicemi ošívaná,
přebohatě obdělaná
[3025] všecka od drahého kamenie,
jehož v těch zemiech nenie.
Toť sta oba pověděla,
žeť jsú dražšieho neviděla
rúcha ani sukně,
[3030] jakž byla tato sukně.
Téhož nohavice jmějieše,
jakž jemu všecko slušieše,
z drahým kamením vzdělané,
ryzím zlatem osnované.
[3035] A zlaté třevíce jmějieše,
to jim najdivněji bieše.
Pás mu vzechu okovaný,
vešken drahým zlatem tkaný.
Ten od drahého kamenie
[3040] jmějieše své okrášlenie,
neb ničímž pobíján bieše,
jedno drahým kamením se stkvieše,
což kde bylo najdražšieho
a na světě slovutnějšieho.
[3045] Přezka se tak drahá zdáše,
že za celú zemi stáše.
Hrdlo bielé a tenké jmějieše,
jako snieh bělostí se stkvieše.
Kromě nos jeho nešlechtieše,
[3050] nebo řeřábový bieše.
Kapitola paddesátá třetie
Dva páni pak pojidesta,
krásnú pannu, jenž vedesta
převelmi v drahé koruně.
A ta bieše podobna k luně,
[3055] když světlost najvětší jmievá
a v slunečnost se odievá.
Takéž ona panna bieše,
v ruožené se tváři stkvieše.
