Za tiem jedna země bieše,
ta Kanea slovieše.
V ní obrové přebýváchu
[4560] a mnohé země pod se tlačiechu,
vysocí, mocní a neskrovní,
převelikým stromóm rovní.
Král z té země mnoho jmějieše
zemí, ješto pobil bieše,
[4565] že mu všichni holdováchu
a daň velikú dáváchu.
Ten do Arimapsí bieše
králi poslal a to chtieše,
že mu musí daň platiti,
[4570] a nebo je chce hubiti.
Král to uslyšev, na vše strany
posla po hrabie i po pány,
poče s nimi se raditi,
chtě se v tom podrobiti.
[4575] Arnošt k té radě povědě
a řka: „Lepšíť já vám vědě.
By tak v našich zemiech kto byl,
jenž by mu se tak podrobil,
sám by se své cti urazil
[4580] a toho by viec nenabyl.
Králi, chceš li mú radu mieti,
máš tomu odpověděti
a řka: Sám sebe i nás, země komu
nechceš podrobiti nižádnému.
[4585] Ač chceš s pokojem rád býti,
móžeš to se ctí rád přijieti.
Také nelituje sebe,
braň mu se, dokudž stává tebe.
Móžeš mu se dobře brániti,
[4590] ač ráčíš to učiniti.“
Tuto se píše kapitola devadesátá I.
Král řka: „Dobře radíš
a pravú pravdu pravíš.“
I káza posla ptáti
a též rozkazovati.
[4595] Posel té řeči nechvále
i jide s tiem před svého krále,
poče jemu též praviti,
že mu nechce nic platiti.
„A toť vše jeden radieše,
[4600] sotněť mi do lýtek bieše.
Král by se rád byl dal tobě,
ale tento jako robě
všichni radu vydáváše
a za všecky odmlúváše.“
[4605] Král to zaplativ přiseže
a bera to k své vieře,
že jej vždy chce, toho malého
zabiti, Arnošta ctného.
To král Arnoštovi vzkázal,
[4610] na vojnu všem vstáti kázal.
Zajisté to Arnošt slyšieše,
že ten obr pět set mějieše
lidu s sebú výborného,
z jiných obróv vybraného.
[4615] Také se tito sebrachu,
tuť Arnošta poslúcháchu.
Rozkázal meče dělati
a oděnie dospievati
z železa ocelivého
[4620] podlé obyčeje svého.
Když se strhnú všichni v hromadu,
tu jim Arnošt da tu radu
a řka: „Bude li kto býti,
že obrové k nám přijíti
[4625] mají skrze les neb hory,
zajisté to věřte mi,
tak jakž sem viděl hrozného
od nich posla
