a z druhé strany řízové.
V hlavách byli šarlatové
a v nohách topazitové,
[2775] le tak, že nemóž vymysliti,
jehož by tu nemohlo býti.
K tomu najdivnější bylo,
že to lože okrášlilo,
že sú zlatem listy byly
[2780] všecko lože okrášlily,
po nich vše drahé kamenie,
jakž pod světem dražšieho nenie.
By obyčenstvie toho,
kto jest slýchal, tak přemnoho,
[2785] v bohatství jedno lože,
nižádnýť řéci nemože.
Také se jim divno zdáše,
před ložem stolice stáše
od slonu přebělúcieho,
[2790] divným rytím předražšieho.
A pak při ponebí k vrchu,
čtyry ametysty biechu,
v hrozné črvenosti svietiechu.
Tomu se velmi podivichu.
[2795] A pak po té všie podlaze
červený aksamit draze
byl postřen, po němž chodili,
k tomu loži provodili.
Pak v okénci, když se ozřesta,
[2800] tu korčáty uzřesta
tak drahé, jakž nikdy nevídané,
a to jim bylo velmi neznámo.
Tať biesta pitie předrahého
plné a převýborného.
[2805] A ktož pil, to jistě bylo,
však v nich nikdy neubylo.
Tak jakž Arnošt s Veclem k tomu
divie se loži onomu
a řkúc: „Móžem dobře řéci
[2810] a to netajně pověděti,
žeť jest bohatstvie takého
nebylo od světa všeho,
aniž bude, jistě vieme,
to zde i jinde povieme.“
Kapitola čtyrydcátá sedmá
[2815] Když to ohlédali biechu,
dverce z komňaty uzřechu,
pruochod do jedné zahrady,
jdú tam beze všie otrady.
Naliť ptačstvo na vše strany
[2820] sladce zpievají v prostrany,
naliť plod ovoce všeho
i kmen dřeva byl každého,
cedrus, palma i oliva,
dřievie veliká odiva,
[2825] žiezeň ovoce dobrého,
k tomu ptačstvie všelikého.
Dvě studnice nadjidesta,
jenž skrze veškeren hrad tečiesta.
Jedna teplá tečieše
[2830] a druhá přestudená bieše.
Podlé těch lázní uzřesta
a v té lázni přečitesta
paddesát oblúkóv jistě.
Ta lázně tak stáše čistě
[2835] od mramora zeleného
i od dělánie chytrého,
bieše jistě okrášlena,
tiem mramorem podlažena.
V té lázni dvě kádce biechu,
[2840] od ryzieho zlata se stkviechu.
Voda z studnic v ně tečieše,
po střieberných trúbách jdieše,
v jednu kádci studenice
a v druhú kádci teplice.
[2845] Jakž to chtěl, to mohlo býti,
a čím chtěl, kázal se mýti.
Z těch kádec ta voda jdieše,