viděsta.Každý z těch jednu obleče
[2920] a na to kabátec vzleče
aksamitový, jenž tu bieše
a na tom bidle visieše.
Tolik na tom hradě vzechu
a to za vešken bitunk jmiechu.
[2925] Pak se oblekú v oděnie,
žádajíc odtud vypravenie.
Tak k korčátóm přistúpista,
obať se dobře napista
onoho pitie drahého,
[2930] nikdy nepivše takového.
Z dobrúť myslí pojidesta,
a když z komňaty vyničesta,
počesta sem i tam hlédati,
nemohúce se nechati,
[2935] na onu okrasu patřiece,
dražšie z dražšie vždy vidúce.
Zatiem hlas jeden zajide,
jakožto z zvukem přijide,
zarážěje na vše strany.
[2940] Nesmějíc dojíti brány
a ona múdře učinista,
v jedno okénce vstúpista.
I uzřesta lidí přemnoho,
by smutno srdce jich z toho,
[2945] aniť se sem k hradu blížiece
a hrozný křik mezi sebú majíce.
Ovšem dobře jiezdní biechu,
hrdla tenká a dlúhá jmějiechu,
k tomu biechu jich nosové
[2950] zdéli jakžto řeřábové,
dlúzí a k tomu skřivělí;
nepodobní lidé byli.
Počesta se jim diviti,
Arnošt k Veclovi mluviti
[2955] a řka: „Slýchal li s lidi také,
by měli hrdla, nosy také,
jakožto tito lidé mají?
Vždyť mi se pohané zdají.
Chtieť se bez strachu sem blížiti,
[2960] najspiešeť móž hospodář této drahé ohrady býti.
Tepruvť nám třeba rady,
neb již nevieme, kam jíti z této ohrady,
co náma jest spolu zdieti
a kam se máme podieti.“
Kapitola paddesátá prvá
[2965] Vecl Arnoštovi vece:
„Pravímť, milý pane, brzce
již toto všechno zaplatíme
a to zajisté dobře vieme,
což sme jedli, pili k tomu,
[2970] majíce rozkoš v tomto domu,
budeť všechno zaplaceno
a nám těžce odplaceno.
Ale to hubenie chválí,
že jsme sami jako v táli
[2975] na tomto hradě ostala.
Však bychme uhledala
někde, že bychom mohli státi
a již rozklíženie čekati.
Mohlo li by pak to býti,
[2980] že bychom mohli odjíti
bez bitie a bez otaza
a k tomu beze všeho úraza,
musiloť by štěstie býti.
Pakliť se jest jim s námi bíti,
[2985] uražme vždy někoho,
jakž jich koli jest přemnoho.
Musíť jim hrdla skákati
a dlúzí nosové se lámati!
Dřieve než se zbíti dáme,
[2990] s tú řečí jich dočekáme.“
Arnošt ušpěhoval bieše
