a vladarstvie odlučuje.
A v ty doby Arnošt v své zemi bieše.
[965] Když ty noviny slyšieše,
poče na to nic nedbati
i poče se na turneje ptáti.
Ciesař kniežatóm přikáza
a jim, jakž dóvěře, káza,
[970] aby Jindřicha poslušni byli,
a co káže, to učinili.
Slíbichu to učiniti
kniežata a poslušni jeho býti.
Arnošt podál turnej zvědě
[975] a k tomu velmi krásně jede.
Zatiem lankrabie lstivý,
jakožto člověk smělý,
posla Arnoštovi ctnému
a odpoviedaje jemu
[980] od sebe i od své pomoci,
od ciesařovy moci.
Tuť jemu v zemi táhnieše,
mnoho set lidu branného jmějieše.
Jich se neumějieše vystřéhati
[985] Arnošt, ani k tomu přijieti.
Zatiem Jindřich i jeho reci
počechu všeckny napořád séci.
A kteříž se kolivěk brániechu,
přemohúc ihned stepiechu.
[990] U Frankrejchu toto se dějieše,
že napořád všechno hubieše.
U Vinčenburka pak když biechu
a ten kraj vešken hubiechu,
a tu Arnošt oddal krajinu
[995] pro své hřiechy i pro svú vinu.
Biskupovi tu dal bieše,
a proto dieku od Boha jmějieše,
neb ten velmi múdře činí,
ktož za své hřiechy co učiní
[1000] a k kostelu oddává zbožie
pro štěstie a pro jméno Boží.
Jindřich na to nic nedbáše,
jediné pořád všecko hubieše.
Tu tří hradóv dobrých doby
[1005] a dobrých klenotóv naby.
Mnoho lidí na nich shladi
a svými lidmi osadi.
Svú korúhev káza vzieti
a na hradiech rozprostřieti.
[1010] Volati po zemi kázal,
jakž se jest s svými byl utázal,
aby déle neslyšeli
ani Arnošta za pána měli,
jedno aby veň slušeli
[1015] a ciesaře za pána jměli.
Mnozí pak chtiece vieru jmieti
a v své kniežátko slušeti,
bráchu se od zbožie k svému
Arnoštovi šlechetnému.
[1020] Viera jim milejší bieše
než jich zbožie, každý pravieše.
Potom Jindřich s svými pány
poče séci na vše strany.
Odtud před Nurmbergk pojede,
[1025] a kto na miestě, když to zvědě,
zkáza jim všem lstivú radu,
mně, by sstavil tudy svádu.
chtie li se bez bitie dáti,
či chtie s nimi bojovati.
[1030] Aby to tak věděli,
když by se brániti chtěli,
„musíte životy dáti,
toť chcem brzo okázati.“
V tom městě dobře sediechu,
[1035] jenž utekli také biechu,
