[1035] jenž utekli také biechu,
v dobrodružství převýborní,
v hrdinství právě poznalí.
V tvrdém městě se vidúce,
odpověděchu a řkúce:
[1040] „Chceš li ny tuto obléci,
musíš ny za paty svléci
dřéve, než se tobě dáme,
a neb ciesaři poddáme.
Nebť nám náš pán jinak kázal
[1045] a to nám po svých listech vzkázal,
žeť nás vždy chce retovati.
Nedbáme, co budeš páchati.“
Jindřich div se nevzteče,
když mu tak odpovědie brzce.
[1050] Káza okolo všeckno séci
a druhým k městu téci.
Střielejíce s obú stranú,
tuť mnohému dadie ránu,
že se viec domóv nevrátil
[1055] a najdražší poklad ztratil.
Tuť ani sedla složili
a všechny stany rozbili.
Tuť bylo krásné oděnie
i na ořiech prohoněnie.
[1060] Byl by viděl, kto chtěl hleděti,
a neb toho pozorovati.
Ondeť šturmem k městu tekú;
ondeť o bránu se sekú,
ondeť přesnažně cetkují,
[1065] k tomu piští i bubnují.
Ondeť střielejí výborně,
obracejíc mnohé vzdorně
tak, jakž jich mnoho set ležiechu,
s obú stranú ranění biechu.
[1070] Také mnohý najviec stratil,
že se viece domóv nevrátil.
Mnoho časóv tu ležiechu
a na všaký den pobitie mějiechu.
Na každý den cetkováchu
[1075] a s obú stranú se jímáchu.
Kapitola osmnádstá
Jakž to město obehnal bieše,
Jindřich s svými ležieše.
K tomu s ciesařovú mocí
tak posel hnal dnem i nocí.
[1080] K Arnoštovi jakž přijide,
zlé mu noviny povědě,
že město jest obehnáno.
A toť se stalo v středu ráno,
tomuť jesti den pátý.
[1085] Arnošt nedba nic té ztráty,
tuť rozesla poslóv mnoho,
po svého i po onoho,
což jich mohl kde dosieci,
chtě do Nurmberka jeti,
[1090] zda by mohl brzo vstáti
a své věrné retovati.
Sebra štítóv dva tisíce.
Tuť přisežechu slibujíce,
podlé něho chtiece státi,
[1095] proň životy i zbožie dáti.
Odtud velmi tajně jedú,
a když k vojsku blíž přijedú,
špehéře dobrého jmějieše,
kde kto ležel, všecko vědieše.
[1100] Zvědě, kterak ponocují
a v stanech se obracují
a velmi se honosně jmajíce,
nižádného se nebojíce.
By jednú při temné noci
[1105] tak, jakž bieše o puol noci,
na vojsko se blíž přibrachu
tak, jakž ponocní
