s pohany se rozlúčichu.
Pohané se zase brali,
[5445] Arnosšt s svými tam zóstali.
K Božiemu se hrobu bráchu,
tuť obět obětováchu.
A z těch, ješto jměl divníkóv,
templských pánóv v tom domu,
[5450] uda jich proboštovi tomu.
Hrozná milost, což tu bieše,
což Arnošt o ní slyšieše.
Tuť v Jeruzalémě poosta
a dobře do roka osta,
[5455] Sarécenóm léta toho
učini škody přemnoho.
Řiedký den, by se nebili
a mnoho pohanstva nezbili.
Jednoho dne boj bráchu,
[5460] druhého dne šturmováchu
tak, jakž těch pánóv škodníky
i jich všecky protivníky
z Božie pomoci tepiechu,
na nich vždy ziskováchu.
[5465] A což pohanstva pobil,
neb které kořisti dobyl,
to vše templským zachoval
a na Boží dóm ofěroval.
A nic sobě nezachováše,
[5470] jedno všecko obětováše.
Mnozí pohané tu zbiti,
Pane Bože, daj jim toho užiti,
tomu, ktož tu bojoval
a pro tvé jméno pracoval.
[5475] Takž ty noviny projdú
a ve všecky země dojdú,
že Arnošt takú věc plodí
a pohanstvu bojem škodí
a tak dobrodružsky činí.
[5480] Nižádný ho v ničem nevini.
A najviec v němečských zemiech to vzníše,
co Arnošt divóv činieše.
Kapitola stá devátá
Před ciesařem to se stavi
i před samu, ktož též pravi,
[5485] že jesti živ,
[…]text doplněný editorem[65]zde zřejmě část textu chybí
a kterak mu se s pohany vede.
Uslyšéc to jeho máti,
poče radostěmi plakati,
[5490] smutným srdcem vzdychajíci,
viděti jej žádajíci.
Odda se na náboženstvie
a na modlenie všelikaké
a řkúc: „Maria, milá matko,
[5495] uslyš mě, by mé děťátko
ve zdraví se ke mně vrátil.
Maria plná milosti,
slyš pro tvých sedm radostí,
jimiž s ty obdarována
[5500] a synem svým obdařena.
Račiž mě obdarovati
a tiem darem darovati,
bych uzřela syna svého,
jedináčka jediného
[5505] dřieve, než se má dušička
rozdělí z mého srdéčka.“
Kapitola stá a desátá
Tuť mátě rúčieho posla
kniežatóm do země posla,
proséc, aby před ní byli.
[5510] Jakož sú i učinili,
by před ciesařem byli
a za Arnošta prosili
a dobrým slovem se přimluvili.
To jí slíbichu učiniti
[5515] a milosti jemu dobyti.
