[5515] dobyti.
Stalo se dne jednoho,
počechuť prositi [mnoho]text doplněný editorem
a dobrým se zmieňovati,
co sú jim oni zvěstovali
[5520] a v dobrodružství vypravovali.
Neb by byla jeho škoda
i jeho dobrého ploda,
by tak hanebně měl sjíti
a do země se nevrátiti.
[5525] O to často přemlúváchu
a před ciesařem to zdvíháchu,
tak že každý znamenáše,
že ciesař řeč přijímáše,
tak že knieže, také žáci,
[5530] k tomu lidí všelikací
z ust ho nikdy nepustichu,
jediné o něm vždy mluvichu,
neb ciesařová byla
za to každého prosila.
[5535] Uslyševši mátě toto,
vesela by velmi pro to.
Káza rychle listy psáti,
k svému synu chtiec poslati,
a řkúc: „Vzkazuji synu mému,
[5540] Arnoštovi zmilelému.
Slyšela sem, že jsi ve zdraví,
protožť, milý synu, pravi,
když to Bóh ráčil zjednati,
mě tvým zdravím utěšiti,
[5545] neproměňuj mého veselé,
nemeškajž, synáčku, déle.
S těmi, což jich ještě máš s sebú,
obveseltež mú útrobu.
Věz, žeť sem jedno tělo
[5550] s tebú, věz za celo
Rač se ke mně navrátiti,
smutnú mateř utěšiti.
Též sú kniežata prosili
a tobě všechno odpustili.
[5555] O toť se chtie snažiti,
žeť milosti chtie dobyti
od ciesaře, pána mého
a od člověka každého.
O tobě novin což slyši,
[5560] toť radostným srdcem vzdyši,
anoť mi srdéčko jásá
po tobě každého časa.
Vše dobré o tobě pravie,
toť jest mého srdéčka zdravie.
[5565] Bóh rač tobě milost dáti,
Boží kříž rač tě žehnati.
Rač tobě příštie popřieti,
bych já tě mohla viděti.
Však má čáka k Hospodinu,
[5570] že se vrátíš, milý synu.
Že jakž uzříš list, pospiešíš
a mě, smutnú matku, utěšíš.“
Kapitola stá jedenádstá
List vzem posel bra se,
šťastně přes moře přebra se.
[5575] Do Jeruzaléma jide,
Arnošta s svými nadjide,
anť v radostné bydlí chvále.
Nepomeškav posel dále,
poče mu list dávati
[5580] a modlitbu vzkazovati
i milost od matky jeho
i od rytieře všelikého.
Arnošt na listě vzvědě,
jim tu řeč všicku povědě.
[5585] O to chutně pomluvichu,
v jednotě se poradichu,
