Též sú kniežata prosili
a tobě všechno odpustili.
[5555] O toť se chtie snažiti,
žeť milosti chtie dobyti
od ciesaře, pána mého
a od člověka každého.
O tobě novin což slyši,
[5560] toť radostným srdcem vzdyši,
anoť mi srdéčko jásá
po tobě každého časa.
Vše dobré o tobě pravie,
toť jest mého srdéčka zdravie.
[5565] Bóh rač tobě milost dáti,
Boží kříž rač tě žehnati.
Rač tobě příštie popřieti,
bych já tě mohla viděti.
Však má čáka k Hospodinu,
[5570] že se vrátíš, milý synu.
Že jakž uzříš list, pospiešíš
a mě, smutnú matku, utěšíš.“
Kapitola stá jedenádstá
List vzem posel bra se,
šťastně přes moře přebra se.
[5575] Do Jeruzaléma jide,
Arnošta s svými nadjide,
anť v radostné bydlí chvále.
Nepomeškav posel dále,
poče mu list dávati
[5580] a modlitbu vzkazovati
i milost od matky jeho
i od rytieře všelikého.
Arnošt na listě vzvědě,
jim tu řeč všicku povědě.
[5585] O to chutně pomluvichu,
v jednotě se poradichu,
že chtie ihned odtud vstáti
a k domovi se bráti.
Vzechu odtud odpuštěnie,
[5590] majíc plnost všeho chtěnie.
Všickni lidé, kteříž tu biechu,
je ctně odtud provodichu,
neb to slušie, že dobrého
ctně zpomínají každého ctného.
[5595] Vecle také všudy tudy
poctivého ke cti vzrudi,
že ctně musí činiti,
nechtě se též dopustiti.
Protož ctný ctně jmě ostaví,
[5600] že každý o něm ctně slaví.
Zlý se ke cti obleňuje
a tiem nikdy neziskuje,
neb toho [má]text doplněný editorem vina ztrátu,
svú zlobu má k věčnému platu.
[5605] Běda, kto v zlobě chce trvati,
neb na věčné zatracenie s ní musí jíti.
Kapitola stá dvanádstá
Odda se Arnošt na cestu,
přijedú k jednomu městu,
Iakz jméno jemu vzděchu.
[5610] Odtud na moře vsedechu.
Bóh se smilova nad nimi
jakožto nad sluhami svými,
jedenádst se neděl veziechu,
až se přes moře převezechu.
[5615] U Barim města přistachu
a tu všichni vysedachu.
Tu Mikuláše svatého
hrob jest, toho velikého.
Jdú k hrobu obětovat
