a řka: „Toť rád chci učiniti
a chciť s tebú před ni jíti.“
[465] Tu se rukama objesta
a před kněžnu pojidesta.
Kněžna uzře oba míle,
snad jie bieše toho píle.
Arnošt poče jí mluviti,
[470] řka: „Toť nemóž jinak býti.
Kdyžť jest rada přišla,
poslúchajž tu mého smysla.
Ciesařovi když si zchválena,
a ty jsi k tomu mladá žena,
[475] smiem za to dobře slíbiti,
že jej móžeš dobře utěšiti.
A to také směji řéci
a ne tajně pověděti.
Toběť cti mimo jiné přeje,
[480] kdyžť na tě korunu vzděje.
Móžeš jej pojieti ráda,
neb jsi žena ještě mladá,
a máš jej ráda za muže mieti,
když tě chce za ženu vzieti.“
[485] Kněžna odpovědě synu svému,
řkúc: „Děkujiť Hospodinu,
ovšem k tomu pánu mému,
ciesařovi slovutnému,
že jesti mnú neráčil zhrdati.
[490] Milý posle, smějž mu to pověděti,
že jakž ráčí, chci bydliti,
a jakž káže, tak učiniti.
Což mi mój syn směl raditi,
toť chci ráda naplniti,
[495] takéť chci na to list psáti,
ten máš mému pánu dáti.“
Posel od nie slyšel toto,
byl náramně vesel pro to,
chvále boha, tvórce svého,
[500] z toho daru velikého,
že mu se po vóli dálo,
což žádal, to se vše stalo,
a řka: „Toť vesele pojedu.
Kudyžť na pole vyjedu,
[505] buduť tepruv uměti
o tvé kráse pověděti
a o tvé ctnosti i o lepotě.
Musíť tepruv vřieti pro tě
v srdečné milosti.
[510] Sotněť dočeká té radosti,
by tě viděl na svém dvoře,
v svém pokoji i v své komoře.
A také všickni zemené,
jenž sú slavili o tvém jméně,
[515] viemeť, žeť se budú ptáti
a mne přesnažně tázati.
Všemť umiem odpověděti,
a toť budú rádi slyšeti.
Adlička, ta krásná žena,
[520] nad jiné ctností zvýšená,
káza pánom list psáti
a jim velmi děkovati,
že „sú v dobrém zpomenuli
a ciesaři mě zvěstovali.“
[525] Káza poslu list dáti
a jej velmi darovati.
Posel hrozné utěšenie
jmějieše a vzem odpuštěnie
k svému pánu jide.
[530] A jakž ho brzy dojide,
dřieve než list ukáza,
ciesař jeho otáza:
„Posle milý, kterakť se jest dálo,
dobře li či zle se stalo?“
[535] Posel vece: „Pravímť toto,
máš mi dáti koláč za to.“
„Máť se po tvé vóli státi,
