Po něm zóstala ctná a poctivá Adléta
neb Adlička, krásná žena,
tiem byla naplněna,
všie věci i lepoty také,
[70] k tomu ctnosti všelikaké,
nábožná a plna studu
a bydlila beze všeho bludu.
Protož byla učinila
a svú ctnost připravila.
[75] Všichni lidé i zemené,
majíce poctivost ženského jmene,
všichni poslušni byli,
což kázala, činili.
To knieže ostavila bieše,
[80] syna, jakž jednoho jmějieše,
o němž tyto kniehy psány
a z kroniky vynímány.
Že ten ještě z své mladosti
vždycky přebýval ve ctnosti,
[85] v lepotě, v kniežecí bázni,
poslúchal své matky v kázni.
Jenž jej vždy připravovala
ke cti a tak jej vzchovala.
Arnošt to knieže slovieše,
[90] pln ctnosti i viery bieše.
Potož hrabie i zemené
toho kniežecieho kmene
poslúcháchu, an jim také
činieše cti nejednaké.
[95] Rozličně všecky dařieše,
hosti, i což svých mějieše,
rúchem, koňmi i jedením,
střiebrem, zlatem i drahým kamením.
To obecně všem dáváše
[100] a svú štědrost ukazováše.
Protož každý podlé viery
milováše jej bez miery.
Neb jeho matka Adlička,
ta slovutná srdečnička,
[105] naň jest mnoho naložila,
když do školy jeho byla
dala v rozličné učenie.
A tu dosiehl všeho uměnie
v Frankrejchu a v Řečské zemi,
[110] jakož z kroniky pravímy.
Tuť se jesti učil šlechetnosti,
protož při kniežecie ctnosti
od mladosti vždy přebýval.
Však se sta, a ne u mále,
[115] že potom od římského krále
měl nemilost a vyhnán potom.
Jakož uslyšíte o tom,
co jest přemohl příhod mnoho,
co od svého i od onoho,
[120] na ostroviech i na moři.
Tu jest mnoho přebyl v hoři,
i ve mnohých zemiech také
jměl příhody nejednaké.
Kapitola třetie píše se
Znamenajtež, kterak ta žena,
[125] ve všech ctnostech zřiezena,
svú lepotú i svú ctností
a svú předrahú šlechetností
byla ještě učinila
i svú ctností připravila,
[130] že římský král byl jie slíbil
a tak převelmi oblíbil,
že ji vždy chtěl k ženě mieti,
jakž se musilo zdieti.
Neb žena ciesaře toho,
[135] o niež ctnosti psáno mnoho
tak, že vždy v kázané ctnosti
přebývala od mladosti,
ta vždy dobré slovo měla
a potom dobře umřela.
