[140] Adlička, slovutná žena,
Bohem ve cti potvrzená,
své vdovstvie obznamenavši
a s zemany se potázavši,
neb k tomu času bieše,
[145] že jejie syn léta jmějieše,
a ten v Řečské zemi stáše
a u ciesaře přebýváše,
vypravi rytierstva mnoho,
že jedú po knieže toho.
[150] Jedú rytieři s milostí,
jmajíc střiebra, zlata dosti.
A když do Řečské země přijedú
a k tomu kniežátku pójdú,
naleznú jej v hrozné ctnosti,
[155] an přebývá z dávné dávnosti,
neb mu řečský ciesař kniežetstvie
byl dal a Veclovi hrabstvie.
Že tu hrozná páni biesta
a mnoho cti a panstvie jmějiesta.
[160] Když poselstvie uslyšechu,
jdú před ciesaře svého,
v řečské řeči slovutného.
Vzechu oba odpuštěnie
a preč se bráchu bez meškánie,
[165] odtud z Bohem preč pojedú.
Když v svú zemi zdrávi vjedú,
kněžně Adličce vzkázachu
a jie věděti jistě dachu,
že syn její Arnošt jede
[170] a s sebú své věrné vede,
Vecle a k tomu jiných mnoho.
Bieše kněžna vesela z toho,
přije syna velmi míle,
neb jie bieše toho píle,
[175] neb od toho pána země
byla všechna obdarována velmě.
Počel se ctí štědrý býti,
poče všechny dařiti,
mier, pokoj v zemi učini,
[180] tak že jeho nižádný nevini.
Kapitola pátá
V ten čas mocný ciesař bieše,
Otta sobě jméno jmějieše.
Tomu kniežata i králi,
velicí i také malí,
[185] poslušni svú službú biechu,
obecně veň slušiechu,
neb své kniežetstvie byl ukázal
a pod svú moc také přivázal,
že se jeho všichni báli
[190] a k jeho kázaní stáli,
nebo mier a pokoj všudy plodil.
A ktož koli jemu uškodil,
nad ním kázal popraviti
a tiem všechny uměl uhroziti,
[195] neb to tak byl osnoval,
že všem štědrost ukazoval,
ktož mu se neprotivili,
a kteří pak protivni byli,
takové táhl bez meškánie,
[200] hledaje jich zahubenie.
Jehož i dnes jménem znají,
ve všem dobrém zpomínají.
Ten ustavil město šťastné,
ve všech práviech ovšem věhlasné.
[205] Tiemto slovem potvrditi směji,
tomuť městu Maidburk {Magdeburg}marginální přípisek mladší rukou dějí.
Tu jesti ustavil klášter krásný,
svatému Maurici šťastný
i všem tovařišóm jeho,
