nedbáše,
[2340] jedno okem vždy zhledáše,
skuoro li moře mine
a v té zemi odpočine.
Tak k Bohu naději majíc,
pojedú, milosti žádajíc.
[2345] Neb ktož na Bóh svú naději
vzkládá, toť řéci směji,
ten zbude všie žalosti
a přijdeť k věčné radosti.
Tak pojedú a jsúc veseli,
[2350] anoť jim dřievie čelí,
k zemi, jenž jí Cypra diechu.
Velmi krásný hrad uzřechu,
krašší, nežli kdy viděli
ani očima ohlédali.
[2355] Byla zed jako psána,
vrčábnicí dělána.
Od přestkvúcieho mramora
všecka hradová obora
v rozličné se barvě stkvieše,
[2360] každý se tomu divieše.
Ondeť úprava tak sličná,
od mnohých věcí rozličná,
i od ptačstva jim svietieše.
Ten hrad i což věžie bieše,
[2365] ty se všecky od zlata stkviechu.
Slunce, měsiec, kvězdy k tomu,
ty zlatem na každém domu
a na věžiech biechu psány,
přebohatě vydělány.
[2370] Ten hrad hrozný přiekop jmějieše,
skrze něnž hrozná voda tečieše
okolo v té ohradě.
A vyloženy na tom hradě
biechu předrahé úpravy.
[2375] Tak, ktož viděl, každý pravi,
že dražšieho neslýcháno
ani očima jest vídáno.
A tak byl krásen i bohat k tomu,
jistě jest chudoba tomu
[2380] málo mohla překážeti,
ktož počel ten hrad stavěti.
Toť ta zed sama svědčila,
jenž jest ten hrad obklíčila,
byla všecka šachována,
[2385] po lazuře zlatem psána.
Kapitola třidcátá VII.
Všech řečí ujistiece,
což v těchto kněhách, poviete,
že jest to tak nalezeno,
v latinských kněhách zjeveno,
[2390] jakž latině bylo psáno,
slovensky vykládáno,
že v té zemi lidé dvorní
ten hrad stavěli výborni,
jakž tuto uslyšíte,
[2395] ač k tomu sluch přiložíte.
Takž marináři blíž přistachu,
před jedniem ostrovem stáchu.
Tu kotvy dolóv pustichu
a z korábu se vybrachu
[2400] na překrásný ostrov velmi.
Tu oděnie i své helmy
i co jmějiechu, vynosichu
a tu své stany rozbichu.
Arnošt pak poče mluviti
[2405] k svým a s nimi se raditi
a řka: „Bratřie, raďtež mi k tomu,
co chcem učiniti tomu,
když ny jest Bóh sem vypravil
a nás morských zátok zbavil,
[2410] bychom své posly poslali
