jakožto tito lidé mají?
Vždyť mi se pohané zdají.
Chtieť se bez strachu sem blížiti,
[2960] najspiešeť móž hospodář této drahé ohrady býti.
Tepruvť nám třeba rady,
neb již nevieme, kam jíti z této ohrady,
co náma jest spolu zdieti
a kam se máme podieti.“
Kapitola paddesátá prvá
[2965] Vecl Arnoštovi vece:
„Pravímť, milý pane, brzce
již toto všechno zaplatíme
a to zajisté dobře vieme,
což sme jedli, pili k tomu,
[2970] majíce rozkoš v tomto domu,
budeť všechno zaplaceno
a nám těžce odplaceno.
Ale to hubenie chválí,
že jsme sami jako v táli
[2975] na tomto hradě ostala.
Však bychme uhledala
někde, že bychom mohli státi
a již rozklíženie čekati.
Mohlo li by pak to býti,
[2980] že bychom mohli odjíti
bez bitie a bez otaza
a k tomu beze všeho úraza,
musiloť by štěstie býti.
Pakliť se jest jim s námi bíti,
[2985] uražme vždy někoho,
jakž jich koli jest přemnoho.
Musíť jim hrdla skákati
a dlúzí nosové se lámati!
Dřieve než se zbíti dáme,
[2990] s tú řečí jich dočekáme.“
Arnošt ušpěhoval bieše
jedno miesto, jenž vědieše,
s něhož mohli opatřiti,
co bude kde kto co činiti.
[2995] Ač by byli uslyšeni
tu neb od koho viděni,
neštěstíť by musilo býti.
Tam umyslista jíti.
Kapitola paddesátá druhá
Potom množstvie v hrad pohřmiechu
[3000] a krásně oblečeni biechu
od rúch zlatem přejímaných
a pásóv drahých pobíjených
i od rozličné krásy,
jakož Arnošt s Veclem ty časy
[3005] na to hleděsta přeráda.
Pak hospodář toho hrada
hrdě a bohatě vjede.
A jakž v onu sien přijide,
poče se ukazovati
[3010] a bohatě oblačovati.
Hedbábnúť košili vzechu,
v tuť jej najprvé oblečechu.
Zlatemť bieše prošívaná,
tkanicemi obkladená.
[3015] Vše okolo ryzie zlato
bylo jest kladeno na to
tak, jakž každý král veliký
i k tomu ciesař všeliký
mohl by ji za klénot mieti,
[3020] ktož by jie mohl dosieci.
V sukni jej oblečechu na to,
anať stkvie se jako zlato,
tkanicemi ošívaná,
přebohatě obdělaná
[3025] všecka od drahého kamenie,
jehož v těch zemiech nenie.
Toť sta oba pověděla,
