Král řka: „Dobře radíš
a pravú pravdu pravíš.“
I káza posla ptáti
a též rozkazovati.
[4595] Posel té řeči nechvále
i jide s tiem před svého krále,
poče jemu též praviti,
že mu nechce nic platiti.
„A toť vše jeden radieše,
[4600] sotněť mi do lýtek bieše.
Král by se rád byl dal tobě,
ale tento jako robě
všichni radu vydáváše
a za všecky odmlúváše.“
[4605] Král to zaplativ přiseže
a bera to k své vieře,
že jej vždy chce, toho malého
zabiti, Arnošta ctného.
To král Arnoštovi vzkázal,
[4610] na vojnu všem vstáti kázal.
Zajisté to Arnošt slyšieše,
že ten obr pět set mějieše
lidu s sebú výborného,
z jiných obróv vybraného.
[4615] Také se tito sebrachu,
tuť Arnošta poslúcháchu.
Rozkázal meče dělati
a oděnie dospievati
z železa ocelivého
[4620] podlé obyčeje svého.
Když se strhnú všichni v hromadu,
tu jim Arnošt da tu radu
a řka: „Bude li kto býti,
že obrové k nám přijíti
[4625] mají skrze les neb hory,
zajisté to věřte mi,
tak jakž sem viděl hrozného
od nich posla velikého,
k tomu vám chci radu dáti,
[4630] má to každý znamenati:
Když vjedú v les hlédajíce
a po nás se tiežíce
a na nás hlédajíce vzdory
s svými dlúhými sochory,
[4635] těmiť nebudú moci rozvodu mieti.
Hledajž každý v nohy bíti,
tudy se jim dáme znáti,
musíť jich každý s námi ostati.“
Kapitola devadesátá druhá
Jakž na vojnu se sebrachu,
[4640] kto tu měl býti, vstachu.
Stravu nesú jim slonové
a podlé nich velblúdové,
podlé toho dromedáři,
zvěři a všeliké tváři.
[4645] Tiť stravu všem nesiechu
a na některých jediechu.
Jeden jim ukázal bieše,
jenž také s nimi jedieše,
ten les, skrzenž obři měli jíti.
[4650] Tu se Arnošt káza rozložiti.
Vší vojště přikáza
a tajiti se jim rozkáza.
Tuť obři silní biechu
tak, jakž tito je slyšiechu,
[4655] aniť hrozným zvukem zvučie
a široce velmi hlučie.
Mohť se jest každý zstrašiti
a těch obróv tu nedočekati.
Kapitola devadesátá třetie
Obrové když lesem jdiechu,
[4660] druh před druhem
