hřiechy co učiní
[1000] a k kostelu oddává zbožie
pro štěstie a pro jméno Boží.
Jindřich na to nic nedbáše,
jediné pořád všecko hubieše.
Tu tří hradóv dobrých doby
[1005] a dobrých klenotóv naby.
Mnoho lidí na nich shladi
a svými lidmi osadi.
Svú korúhev káza vzieti
a na hradiech rozprostřieti.
[1010] Volati po zemi kázal,
jakž se jest s svými byl utázal,
aby déle neslyšeli
ani Arnošta za pána měli,
jedno aby veň slušeli
[1015] a ciesaře za pána jměli.
Mnozí pak chtiece vieru jmieti
a v své kniežátko slušeti,
bráchu se od zbožie k svému
Arnoštovi šlechetnému.
[1020] Viera jim milejší bieše
než jich zbožie, každý pravieše.
Potom Jindřich s svými pány
poče séci na vše strany.
Odtud před Nurmbergk pojede,
[1025] a kto na miestě, když to zvědě,
zkáza jim všem lstivú radu,
mně, by sstavil tudy svádu.
chtie li se bez bitie dáti,
či chtie s nimi bojovati.
[1030] Aby to tak věděli,
když by se brániti chtěli,
„musíte životy dáti,
toť chcem brzo okázati.“
V tom městě dobře sediechu,
[1035] jenž utekli také biechu,
v dobrodružství převýborní,
v hrdinství právě poznalí.
V tvrdém městě se vidúce,
odpověděchu a řkúce:
[1040] „Chceš li ny tuto obléci,
musíš ny za paty svléci
dřéve, než se tobě dáme,
a neb ciesaři poddáme.
Nebť nám náš pán jinak kázal
[1045] a to nám po svých listech vzkázal,
žeť nás vždy chce retovati.
Nedbáme, co budeš páchati.“
Jindřich div se nevzteče,
když mu tak odpovědie brzce.
[1050] Káza okolo všeckno séci
a druhým k městu téci.
Střielejíce s obú stranú,
tuť mnohému dadie ránu,
že se viec domóv nevrátil
[1055] a najdražší poklad ztratil.
Tuť ani sedla složili
a všechny stany rozbili.
Tuť bylo krásné oděnie
i na ořiech prohoněnie.
[1060] Byl by viděl, kto chtěl hleděti,
a neb toho pozorovati.
Ondeť šturmem k městu tekú;
ondeť o bránu se sekú,
ondeť přesnažně cetkují,
[1065] k tomu piští i bubnují.
Ondeť střielejí výborně,
obracejíc mnohé vzdorně
tak, jakž jich mnoho set ležiechu,
s obú stranú ranění biechu.
[1070] Také mnohý najviec stratil,
že se viece domóv nevrátil.
