což na ně byli vystřelili,
[3450] však žádného neranili.
Tak brániec se k mostu chtěsta,
však pro sílu nemožesta,
ano brániec je vždy zastupují,
hrozně střielejíc je předběhují.
[3455] Most bieše ovšem nezavřen,
jediné závorami přivřen.
Když se dlúho tu bránichu,
kohož koli dosáhniechu,
toho ihned rozsetniechu.
[3460] Málo na koho dbachu,
nečtista nic hospodářóv,
ani jich panoší, těch nosářóv,
jakž sú koli ctěni byli,
že tu jedli i pili.
[3465] Zleť jim z toho děkováchu,
tepúce je beze všeho strachu.
Všakž jim most vždy zastihli biechu,
že dolóv nemožechu.
Na to tato málo dbásta,
[3470] jediné svým vítězstvím trvásta.
Pak tito, jenž na moři biechu,
když v korábě uslyšechu
křik, ješto na hradě bieše
a každému u uší vznieše,
[3475] připravivše se tam jdú.
s korúhví před most přijdú.
Vecl, jakž korúhev uzře,
poznav na Arnošta vzezře,
veceť: „Jměj se dobře, pane,
[3480] dobřeť se bohdá náma stane.
Hynť již vizi naše jdúce,
k mostu s korúhví se trúce.
Toť již směji řéci směle:
Svítězíme tuto cele!“
[3485] Ti, jenž u mosta tu biechu,
jakž tyto lidi uzřechu,
bezděkyť se rozrazichu
a od brány postúpichu.
Tato dva zatiem vyniknú
[3490] a proti svým heslem křiknú.
Učinichu sobě plano,
v oné húšti tak prostrano,
že jich mnohonádst ranichu
a množství z jich k tomu zbichu.
[3495] Sjidechuť s hradu bez potaza
a k tomu beze všeho úraza.
Odtud rúče pospiešiechu,
neb jim nebieše do smiechu.
Dobře tisíc branných bieše,
[3500] což jich Arnošt s sebú jmějieše.
Kapitola šedesátá druhá
Kdy již podál od hradu biechu,
mnoho zástupóv vidiechu,
aniť se sem k hradu chýlé.
Blížeť biechu než čtvrt míle.
[3505] Pro nevěstu ti jediechu,
neb ji ohlédati chtiechu.
Ale nic sú nevěděli,
kterakú sú práci na hradě měli.
Tiť všichni jmějiechu lučiště,
[3510] k tomu výborná střeliště.
A kteří na hradě byli,
tiť se všichni připravili,
jdúc po těchto rotami,
svým veslem i s korúhvami.
[3515] Ti pak, jenž k hradu jediechu,
