veliký most přes jednu řeku, jenž slóve Ferue a slóve také Furfar a jestiť veliká voda a neseť lodie z Damašku dolóv. A jestiť tu také voda, jenž slóve Ave, a ta z libanské hory teče, přes nížto svatý Eustachius šel a své dietě tu stratil. A ta voda teče skrze tu roveň, jenž slóve Derdades, a pak padá v Červené moře. A potom příde do města, ješto má jmě Vemire, a tu jest teplé jezero a pocházé z horkých studnic z země. A ottad příde do jednoho města, ješto slóve Feren. A jestiť krásná a rovná cesta mezi těma dvěma městoma. Pak potom příde do Antiochie veliké a jestiť deseti mil vzdéli ot Feren města. Antiochia jest krásné město, dobře ohrazené zedmi a věžmi a někdy bylo ješče viece, neb jest bylo dvú mílí vzdáli a puol druhé všíři. A ta řeka Ferna teče skrze ně a mělo dřéve puol čtvrta sta věží a bieše tu most kamenný, na němžto každém piléři stála jedna věže. A jestiť najušlechtilejšie město v syrském království. A v tom městě byl jest svatý Petr biskupem. A pak odtad deseti mil vzdáli jest port neb přistavadlo svatého Petra a tu padá Ferna do moře. A pak z Antiochie dále jedúce příde do Laense. A potom do Gibel a pak do Cerntofe a potom do Temple a musí jíti skrze úzkú cestu mezi skalmi a horami a nalezne to město, ješto slóve Gebolech, a pak nalezne Beruth na moři a potom příde do Atre a ot Atre jsta dvě cestě k Jerusalemu, jedna na pravé ruce, jíž jdú k Damašku, a po Jordáně na levé ruce. A jdeť na vysokú múřenínskú zemi. Tu jest ta země, na niežto moře leží, a skrze tu vlast, jenž slóve Flogane, a vedlé hor, tam až do Kaifášova města, kteréžto nazievají Kastel pútníci, a ottad jest dobře tři dni púti do Jerusalema, neb musí jíti skrze Cezarí Filipovu, skrze Jaffe, skrze Rama, skrze Emayre až do Jerusalema.
Šedesátý a třetí rozdiel praví cestu do Jerusalema, kdežto nikdá netřeba na moře vsésti, ale velmi daleká, totiž skrze Prusy, Tatery, a tu praví o taterské zemi, o jich obyčejích, o jich řeči a také o abecedě.
Ješče jest jedna cesta do Jerusalema z těchto zemí, vše po suchu, že netřeba na moře vsésti, ale jestiť daleká a nesnadná projeti a skrze zlé země, avšak sem já tady jel, kakžkoli ižádný z těchto zemí tú cestú nejezdí skrze německé země, skrze Lybí, skrze Prusy, skrze Tatery, a vše dalekú nazad okolo cestú, až opět zase tvář k Jerusalemu obrátí. K taterské zemi příležie mnoho královstva i země, totiž pruská, ruská, litevská, lejflantská, krakovská, kozlenská a druhé země králi uherskému poddané. A nelze jest do té země vjeti, leč u velikú zimu a u veliké mrazy, neb mezi
