my, neb jest této země okrasa. Nenieť jemu potřeba nás súditi, nebť my nechcme ižádnému které žalosti učiniti, ale toho přejem každému, což sobě, a bydlímeť ústavně jako bratřie a všem našim nepřátelóm tak přejem jako otcóm a materám našim z pravé milosti, kterúžto ku pokolení máme lidskému. A když Alexander to uslyše a sezna jich šlechetnost, tehda nechal jich s pokojem, aby živi byli jako dřéve, a že chce učiniti, což jim libo jest, a tak sú sebe otbyli.
Stý a třinádstý rozdiel praví o dobrých lidech nahých a kterak sú Alexandra Velikého otbyli, o třpaslcéch, o lidech rohatých, vodných, o stromiech slunce a měséce, o dlúhověčných lidech, o Ojieřovi z Denmarka.
Jako jest země pod mocí kněze Johana, césaře indiského, ješto slóve Xidrache nebo Genosept, v niežto také dobří lidé sú, ale chodie ovšem nazí, aniž se jiným přikrývají nežli rukama a svými vlasy. O jich šlechetnosti, když byl zvěděl Alexander Veliký, vzkázal jim byl, že což by žádali, chce jim rád dáti. Tehda otpověděli jemu, že jich zbožie zemské nezáleží věci, ale: Muož li nám dáti, abychom věčni byli. Z toho by jemu chtěli děkovati. Tehda vece Alexander: A já sem sám smrtedlný, protož toho nemohu učiniti. Tehda oni řečechu jemu: Poňadž si smrtedlný, proč pak stojíš, aby vešken svět v svú službu porobil, a chceš bohem býti, neb to na samého Boha slušie býti pánem všeho světa. Tu otpověd uslyšal jest Alexander rád jakožto múdrý král pravdu. A jáť mním, žeť lidé ti sú lepší nežli my, křesťané druzí. A byli by lehce dobří křesťané, když by kto je naučil vieře Pána našeho Jesukrista, neb narozenie Pána Jesukrista bylo jest jim prorokováno v té zemi dobře pře třmi tisíce lety. A protož oni věřé, že Buoh přijal naše lidské přirozenie. Ale o jeho utrpení a smrti nevědie co praviti. Vedlé té země jest ostrov, ješto slóve Pelkam, v němž sú lidé malí jako třpaslci, jedno čtyr noh vzdéli. Ti nic nejedie, ale živi sú vóní ušlechtilých jablek, kteráž tu rostú. A když [z]text doplněný editorem své země dú, tehda musie ty jablka s sebú nésti. A tiť nevědie o obilí ani o stavení co praviti a taktéž nejsú vedlé obyčeje lidského zpósobeni, neb bydlé něco jako zvieřata. Potom jestiť země, v niežto sú lidé všicko rohatí, jako divoká zvieřata zpósobeni, kromě samé tváři a rukú a zevnitř na vlasiech. A bydléť [u]text doplněný editorem vodě jako ryby a jdú na dnu morském jako po zemi a jedie syrové maso i ryby. A skrze tu zemi plyne řeka dobře puol třetie míle všíři, jenž slóve Benemar. A přes tu řeku přejdúc a jdúc na dvě hoře patnáste dní púti vzdáli. Tu stojie stromové, ješto slovú sluneční a měsieční stromové, jakož ti v té zemi pravie, neb sem já nebyl u těch stromóv, neb nynie nemuož tam dojíti, neb kněz Johan kázal těch stromóv pilně střieci svatými knězi. A tu sú lidé živi čtyři sta nebo pět set let, neb moc
