dobyl, deset národóv židovských mnoho sú jemu uškodily, ale dva národy, totiž Judóv a Benjanóv, ty sú se jemu neprotivily. A když s mocí s velikú na ně táhl Alexander, chtě je zahladiti, tehda oni se dvamezcétma králi utekli sú mezi ty hory, že Alexander nemohl jich dobýti. I prosil Boha, aby pomoc dal, aby se nad nimi pomstil. A ihned sstúpichu se ty hory v hromadu, že i dnes z těch hor nemohú, ale mají prostranstvie veliké, neb ta země mezi těmi horami jest jako jiný svět, neb ty hory líc k nám sú tak vysoké a příkré jako zde, že ižádný na ně nemóž vzníti kromě královny amazonské. A pak za těmi horami a tú zemí, v niež ti Židé přebývají, jest převeliké jezero jako pravé moře a to jest obstúpeno horami skalnými a příkrými jako zdmi, protož nemohú ani sem, ani tam, ani na lodech, ani sic. Chtie druzí, že veliké moře vyřinulo se jest pod jednú horú těch hor a okolo údolé, jenž jest s oné strany té země, plyne mnoho dní púti všíři i vzdéli, kdežto to moře se točí jako v nálevce. A na to moře ižádný nesmie se pustiti a tak sú se všech stran horami a neplavnú vodú obklíčeni. A tuť jedinú zemi mají Židé na světě. Avšak nejsú svobodni, neb královně amazonské úrok musie platiti, neb královna amazonská, jménem Pentesilia, když té země chtěla dobýti, brala se svým vojskem cestami divnými, až přišla k jedné skále a tu kázala prolomiti dobře za čtyři míle vzdéli a prošedši i porobila je sobě. A tak i dnes sú královně amazonské poddáni. A ta prolomená cesta Tyvus. A ktož té mocen jest, ten těm Židóm panuje. Ale musí té cesty dobře střieci, neb jakž by vyšli, vešken by svět pohubili. A pravieť tito Židé, ješto s námi sú, a jich mistři i jich písmo, žeť ješče mají ti Židé ottad vyjíti a tyto Židy z moci pohanské a křesťanské vysvoboditi a že mají ty všicky zahubiti, kteřížto jich viery nebudú mieti. A to se stane za časóv Antikristových.
Stý a druhý rozdiel praví o zemi Boccarie, v niež sú lidé zlí a stromové velmi rodiecé, o potvorách puol člověka a puol koně, o noziech, o vysoké Indí, o lidech dvorných.
Z Cadilly přijedú do země Boccarie, v niežto sú lidé ukrutní a nelidščí. Z těchto zemí lidu nenávidějíce a je hubiec, kdež mohú. Protož skrze ně nesnadně člověk muož projíti, leč maje listy bezpečnosti ot jich vyšších. V té zemi rosteť bavlna na stromiech jako zde bielé vlákence na starých vrbách. A z té vlny v té zemi dělají velmi krásná plátna, daleko lepšie nežli z bavlny. Také v té zemi sú předivné potvory a zvieřata, kterážto nazievají ipotamiascizojazyčný text, jichžto polovice prvá má člověčí spósobu a druhá jest jako kuoň.
