rúšce bielé a vozie vozy. Ten lid válé často a mievá pobitie a velmi snažen jest své nepřátely obklíčiti, aby nemohli ujíti. A kteříž sú mezi nimi urození, ti nosie široké meče a jich koni sú přikryti vařenú tvrdú koží a jest velmi nebezpečno je stíhati, když utiekají, neb oni umějí dobře utiekati a za se střieleti. Pakliť své nepřátely přemohú, že se jim [u]text doplněný editorem vazbu dadie, tehdať je ihned ztepú a snědie jich uši v otctě. A toť má býti velmi dobrá krmě. Takéť oni za to mají, žeť vešken svět bude ot nich přemožen, a potom mají [zbiti]text doplněný editorem býti, a to jest jim prorokováno a to se má státi ot lidí, ješto jinú vieru mají nežli oni, ale oniť nevědie, kteří sú to ti lidé. A protož oni v své zemi každú vieru vésti dopustie, aby ot každého přézen mohli mieti.
Devadesátý a šestý rozdiel praví o taterském zpósobu a o divném pohřebu, o volení jich krále a jméně jeho, o synech jeho, o jich oběti, o ženách toho krále, o abecedě katajské tato kapitola.
V taterské zemi lidé mají všickni malé oči a řédké brady a súť lítí a tvrdí lidé. A když který z nich umře, tehda položie k němu v hrob veliký ščít a kopie, a když který umierá, tehda všickni ot něho utekú. A pak umrlému hrob na poli učinie. A jest li pán, tehda roztepú stan a postavie jemu stolici a posadie jeho na ni a položie vedlé něho lesknaté oděnie jeho a tak sedí v stanu. A pak připravie před něho stuol s chlebem a s vínem a s krměmi a jednú řepicí mléka sveřepičieho a jednu sveřepici s jedním hřiebětem, ješto ješče sse, a pak kuoň osedlaný a v uzdu pojatý a dobře připravený a vložie naň zlata dosti v pytli. A potom učiniece veliký duol i ustavie to všicko do něho a zaspú prstí. A to má býti velmi poctivý pohřeb, nebo oni mnie, že ta sveřepice s tiem hřiebětem mají jiná hřiebata roditi tak, že ten muž bude mieti vždycky dosti mléka a že v té jámě zase obžive a pojede na jiný svět a tam bude tak velikým pánem jako zde. A že tam jie i pie jako i zde a že o něm nemají mluviti. Protož nenie ižádný tak smělý, ješto by směl co o něm před jeho přátely mluviti. A protož ten hrob bývá dělán v najtajnějšiem miestě, kteréž v jeho polích muože býti nalezeno, a to bude drnem tak přikryto jako jiné pole neorané. A když césař taterský umře, tehda sejdú se ti národové, o nichž dřéve praveno, a zvolé syna jeho staršieho za césaře a řkúce: My tě chceme mieti za césaře nad sebú. A on odpovie: Poněvadž vy chcete, abych vaším césařem byl, tehda dlužni ste mně poslúchati až do smrti, že komuž já káži umřieti,
