jedno knieže s velikým množstvím křesťanóv a dobýti té země a že pod tiem dubem bude mše křesťanóm slúžena a zpievána a že tehda ten dub opět obzelená a to uzřéce pohané mnozí se na vieru křesťanskú obrátie. Protož toho dubu pohané velmi střehú a činie jemu mnoho počestného. Také má ten strom mnoho moci, neb ktož jeho třésku u sebe nosí, ten se padúcé nemoci nebojé a kuoň se pod ním neochvátí.
Třidcátý a osmý rozdiel praví o Betlémě, o jeho krásném kostele, o poli květném, na němž panna porušením křivě narčená byla divně ot smrti zproščena, o miestě božieho narozenie, kde jest hvězda stála.
Z Ebron příde u puol dni do Betléma, neb jest jedno pět mil utěšené cesty a rovné. Betlém jest město malé, úzké a dlúhé a jest dobře ohrazeno dobrými zedmi a přékopy a bývalo nazváno Effrates, jakož die Písmo: Toť sme jeho slyšeli v Effrata, nalezli sme jeho na polích lesných. Na kraji toho města zevnitř na vzchod slunce jest krásný kostel udělán z stěny a s věžmi a s piléři a jest v tom kostele dobře čtyři a čtyřidceti slúpóv mramorových. A mezi tiem městem a tiem kostelem rovné pole kvúcé . A jest tak nazváno pro jeden div, jenž se jest tu stal, neb stalo se, že jednu pannu nařkli křivě, by ona své panenstvie porušila, pro něžto měla býti upálena. A když ten oheň plápolal, mezi trnie obráti se v róži a ratolesti biechu róžené. A tak ta ctná panna by zproštěna a nazvachu to pole Kvúcé pole. A vedlé věže toho kostela šestnádste stupniev vzhóru, tu jest to miesto svaté, na němž Pán Jesus Kristus narodil se jest. A to miesto velmi bohatě jest obděláno dobrým mramorovým kamením a lazurem a zlatem velmi krásně malováno. A pak třmi stupněmi níže tu sú ty jesličky, v nichžto Pán Ježíš byl položen a vól s oslem naň dýchali, a vedlé toho stojí stavenie, na němžto hvězda stála, kteráž byla tři krále tu přivedla. A kakžkoli my jmenujem ty tři krále Kašpar, Melchior, Baltazar, však Židé je jinak jmenují, totiž Apelius, Amerius, Damosius, Řekové je jmenují Agelach, Serafis, Ejot.
