dokudž sú drželi Jerusalem křesťané. V tom také chrámě přinesl byl anjel svatému Karlu kóžku obřezovánie, jakož byl obřezán den osmý po narození vedlé ustavenie Starého zákona. A to bylo v ta doby, kdyžto byl svatý Karel putoval k božiemu hrobu s vévodami bavorskými a s Ojieřem z Denmarku a s Rulantem z Alibier a s mnoho jinými kniežaty z Frankrajchu. A tu kóžku nesl s sebú svatý Karel do Cách do kostela Matky božie. Pak Ludvík, syn jeho, vzav tu kóžku ottad, i dal ji do Putires a potom byla nesena do Terteres. A pravieť pohané, by ten chrám byl Šalomúnóv, ale tohoť nenie, neb Vespezian, césař římský, s Titem, svým synem, byl zrušil Jeruzalém i s chrámem a tak stál až do času Juliana Poběhlce, jenž ustaviv viery křesťanské miloval jest Židy a dal jim povolenie, aby chrám zase vzdělali. Tehda se země zatřásla a to všecko obořila a tak stálo až do Adriana césaře, ten kázal vzdělati město i chrám křesťanóm a přihradil zdí hrob k městu a nazval to město Elame, ale to jmě málo trálo.
Čtyřidcátý a sedmý rozdiel praví o poctě chrámu božieho a o spósobě jeho.
V tom svrchu psaném chrámu činie boží službu s velikým náboženstvím vedlé jich viery a činie tomu poctu, neb když chtie do něho vjíti, každý se szuje a na kolenú tam ústavně klečí a já sem i [s]text doplněný editorem svými tovaryši též učinil a měli sme veliké náboženstvie súce v tom chrámě. A jestiť rovně okrúhlý a jestiť čtyř a čtyřidceti loket vzdéli a tolikéž všíři a osm a osmdesáti zvýši. A zevnitř jest se všech stran velikými slúpy mramorovými osazen a vprostřed toho chrámu stojí kuor, jako by byl malý chrám, a ten slóve ot Židóv sancta sanctoracizojazyčný text, svatá svatých nebo svatnice. A do toho ižádný nevcházie, leč biskup, kterýžto tu slúží podlé jich obyčeje. A vókol toho kóru jest mnoho stolic, v nichžto každý stojí vedlé řádu svého patřiec, co biskup vede z svého úřadu. A toho sem já vzal plné podobenstvie. Dveře u toho chrámu sú čtvery a všecku sú cypresové, velmi draze a misterně vytesané a vyřezané. A pře dveřmi na poledne jest studnice, neb die Písmo: Viděl sem vodu vycházející z chrámu.
Čtyřidcátý a osmý rozdiel praví o skále Bethel a o skříni božie.
Za tiem chrámem jest skála, kdežto někdy stávala skříně božie a slúla Bethel. A před tiem měla jmě Manoch, ale Titus a Vespesianus byli sú tu skříni do Říma vzali po zboření Jerusalema. V té skříni byly dvě kamenné dště, na nichž bylo popsáno prstem božím Desatero přikázanie, a Mojžiešóv prut, jímžto moře rozdělil, a měřice plná manny a rúcho biskupské a stánek Aronóv a dska
