A ty potvory brzo sú na moři a brzo na zemi, neb se živie i morskými rybami i polskými zvieřaty a činieť velikú škodu lidem, kdež mohú, neb kohož lapie, zžerú. Protož se jich lidé velmi bojie a s braní choditi musie. V té také zemi sú nohové, jichžto předek jest ptačí a zadek jako lvový a paznehtové sú jako voloví rohové. A dělajíť z nich osudie ku pití. A ten pták jest tak silný, že mezi své paznehty vuol pochytí i nese jej v povětřie jako zde luňák kuře. A pero jedno z křídla jeho, když na dvé rozščepeno bude na dél, tehda z každé polovice bude veliké a dobré lučišče, jichž v té zemi obecně požívají a velmi daleko z nich střielejí. V té zemi jestiť mnoho divných věcí, kteréžto počísti bylo by dlúho, protož ostavím to jiným k rozpravení.
Stý a třetí rozdiel praví o Indí Ojieřem položené, o mnoho ostroviech, o lidech dvorných tudiež.
Pak z Boccarie jedúce skrze mnoho země i přijedú do země kněze Johanovy, jenž slóve Veliká anebo Vysoká Indie, v niežto on césař jest. A ta země má mnoho velikých a dobře osazených ostrovóv jako zemí a království, kteréžto všicky sú tomu césaři poddány, neb ta převeliká země a nesmierná Indie všickať jest v ostrovy rozdělána. Neb ty čtyři řeky, totižto Eufrates, Gion, Phison, Tigris, jenž tekú z ráje, dělé tu všicku zemi a potom moře. A tak všicky země i královstva sú vodami a mořem osežena a najvětší ostrov slóve Penthexore, po němž všickni jiní nazváni sú. A ten ostrov má jedno úhlavné město téhož jména a velmi bohaté. Ten césař, kněz Johan, má mnoho králóv a rozličných zemí i lidí pod sebú a jestiť země jeho tvrdá a bohatá, ale nenie tak dobrá jako velikého kána, césaře katajského, neb do Indie ani z nie kupectvie nejde tak mnoho, jako z katajského césařstvie. Sú v té zemi dvě hoře převeliké tak, že jedna druhé dnem dotýče se, a moře okolo nich plyne a voda morská mezi ty hory tiskne se tak náramně i dvorně, že ižádná lodie k těm horám nemóž připlynúti, ani s jedné k druhé. A na těch horách bydlé lidé jednoho jazyku, a když ticho jest, jedni druhé volajíc slyšie a kokoty pějíce anebo koně řehčíce, ale nelze jedněm k druhým přijíti pro moře klokočité a prudké. A pravie lidé, že někdy byla jest to jedna hora a jedna země a lid jednoho jazyka. Pak veliké moře pravú mocí roztrhlo tu horu a plyne skrze ni. A tak přietelé ot přátel i také děti ot otcóv a druhé ženy ot svých mužóv byli sú věčně otlúčeni, a což bylo stavenie i lidí nad tiem výmolem, to spolkem všicko potopeno.
