jest na milost přijal, ten byl dobře ščastný.
Devadesátý a prvý rozdiel praví o nedobyté zemi, kterak jie kán divně dobyl, a proč jemu každý devater dar dává a proč každý césař katajský kanis slóve, o přiebytku toho lidu i jich obyčejích kapitola.
Potom jedné noci kán spáše. Tehda přijide opět k němu ten rytieř bielý i vece: Buoh věčný chce, aby ty té země, ješto s oné strany huory Belion leží, dobyl a sobě porobil a k svému panství měl, kakžkoli ižádný přes tu horu přejíti nemóže. Protož táhni na moře a klekni před Bohem devětkrát a pros jeho, ať tobě tu cestu ukáže. A on to vše učini, a když své prozby skona, tehda zpáči se moře a protře cestu skrze tu horu. I doby on té země všie k zemi katajské a po dnešní den trá jeho panstvie až do Rusóv a tam s oné strany daleko. A protož ješče dnešní den, ktož jemu který dar dáti chce, musí jemu dáti devater, jako devět slonóv, devět koňóv nebo jiných klénotóv. A takť jemu dávají kněžie devět svátostí, když jede skrze města svá, jakož dřéve psáno jest. A vědieť to, že což jemu devatero dá, buďto pak devět koní, jest jemu vzácnějie než jedna kra zlatá, ješto by za dvadceti koní stála. A proto také, že ten bielý rytieř s Muginem mluvě, byl kánem jeho nazval, všickni jeho náměstci, césaři katajščí, káni slovú, kakžkoli mnozí mnějí, by slúl kán po Kainovi, prvorozeném synu Adamově, jenž jest Abele, bratra svého, zabil a na té se púšči živil, ot něhož mnoho nesličného lidu pošlo. Ale jáť věřím, že ot kmene svého panstvie tak slovú, neb jest vzdy mezi pohany ten obyčej byl držán, že jako césař nebo král ctný v které zemi slúl, jehož všickni chválili a milovali. Takéž pro pamět jeho každého potom ten úřad držiecého týmž jménem nazvali, aby každý, pomně na méno dobrého předka, pilen byl jméno jeho dobrými činy na sobě zachovati. Však ti z Tater a z Socher a mnozí jiní mnie, že sú ot Esau pošli, jehož Buoh pro zlost jeho proklel, a protož ta země u mnohých krajích pusta leží a netěžena, neb tu lidé bydliti nemohú. A na některých miestech mají ti lidé obyčeje jako divoká zvěř a mnozí nemají domóv, ale bydlé v búdách a staniech z plsti a ti sú nastrojeni na vysokú zed. A v těch bydléť [s]text doplněný editorem svými ženami, dětmi i dobytkem i se vším, cožť mají. A když kam chtie se na vojnu bráti, tehda nesú své domy s sebú jako my zde stany vojenské. A kakžkoli kán jest z té zlé země rodem a ottud pošel, však tam řédko bydlí, ale bydlíť v Kataji, neb ta země jest dobrá jako která v světě. A nenieť viece než tři sta let, jakž jest prvý kán v Tateřiech vznikl, jako svrchu psáno jest a to jich kronika svědčí.
