těch stromóv dává dlúhý život. Protože ti stromové nesú balšán a po všem světě nikdiež neroste nežli tu a u Babylonie ejipské, jakož dřéve psáno jest. Také pravie v té zemi, že Ojieř z Denmarku v obú stranú byl a nakrmil se tiem balšámem a takú ot toho sílu přijal, že tak dlúho živ byl. A oniť mnie, žeť ješče živ jest a že ješče má se zase vrátiti k nim. A my byli bychom rádi k těm stromóm přišli, ale oni pověděli sú nám, že sto tisícóv mužóv nemohlo by tam přijíti skrze ty hory pro rozličné žížaly a zvieřata jedovatá, ješto sú na cestě, kterážto žerú lidi, kteréž mohú polapiti.
Stý a čtrnástý rozdiel praví o plodné zemi ústavně ktvúcé, o horách zlatých a střiebrných, o hvězdách, kterýchž tam nevídají.
Potom dále v kněze Johana zemi líc na vzchod slunce leží jedna země, ješto slóve Taprobtane. A ta jest velmi plodná a užitečná země a jest najmohutnějšie královstvie, jenž pod césařem indiským jest a přijímáť to královstvie ot něho. A jest to jedno z těch království, kterýchto Ojieř dobyl. Neb ktož dřéve z Indie do té země chtěl, ten jest musil třimezcietma dní jeti, ale již dobře u menšiem času muož tam přijeti. A moře tudiež nenieť hluboké, neb ústavně muož dno viděti. A v té zemi zahrady ústavně květ mají anebo ovoce a dvojé léto. A súť ctní a dobří lidé i křesťané. A pak s oné strany ležíta dva ostrovy, jeden slóve Erille a druhý Agritte. A cožkoli v nich hor jest, to jest vše zlato a střébro a tuť se otlúčie anebo dělí ot hor a plyne do dolejších zemí. Ale to zlato a střiebro dobře jest ostřeženo ot žížal a ot velikých myší, neb tu myši sú veliké jako zde psi velicí. A protož musie na nich toho chytře dobývati. V té zemi nikdy nevídají těch hvězd, kteréžto v těchto zemiech sú nad námi. A hvězdy, po nichž se tam na moři najviec zpravují, ty slovú Conapos. A v té zemi nemohúť viděti nového měsiece, leč bude osm dní v stáři, jako my jej zde před třetím dnem vidíme. Ktož v kněze Johana země vókol objede, ten nalezne tak mnoho a mnohé ostrovy, země, královstvie a krajiny, že jest nepodobno k rozpravení i ku psaní.
Stý a patnádstý rozdiel praví o temné krajině, nad níž ráj na hoře stojí, o studnici rajské, o potociech jejích, o Alexandru, pokud jest došel.
Pak líc k slunečnému vzchodu zemi kněze Johana přejedúc tak dále přejdú, že dále nelze přejíti, neb naleznú veliké a dvorné hory a země a púšči, že v nich nikdy dne nenie nežli ústavná tma. A praví lidé, že ta temná země chýlí se a trá až do ráje, jenž jest s oné strany těch temností. A jakož mi jest praveno na dvoře kněze Johana, že nelze skrze tu temnú zemi k ráji přijíti, ale musí
