město v té vlasti samaritánské. A již slóve Sebastia a ležíť mezi horami jako Jerusalem. A tu jest sťat svatý Jan, křtitel boží, a kosti jeho v popel sú spáleny a u vietr uvržen. Ale prst, jímžto na Pána Boha ukázal, ten nemohl býti spálen, a toť jest učinil Julian césař, viery křesťanské poběhlec, jehož potom svatý Quiritus rytieř z mrtvých vstav kopím prohnal. A v tom městě byla jest hlava svatého Jana ve zdi skryta, jižto Theodosius, césař římský, kázal vynieti a v té rúše krvavé do Neapole poslal. A tu jest i dnes, ale té hlavy ješče zadnie strana jest v Římě v kostele svatého Silvestra. Ale mísa, na niežto ta hlava ot Herodesovy dcery byla nesena, jest v Janově, draze a bohatě okrášlena u veliké počestnosti. Toho svatého Jana i pohané mají u veliké cti a držé mnoho o jeho svátosti. Někteří mnějí, by jeho hlava byla v tom městě Amiris u Britaní, a druzí pravie, že tu v Amiris jest hlava jednoho biskupa svatého, jemuž sú také Jan řékali.
Padesátý a šestý rozdiel praví o Ojieřovi z Denmarku a také o vieře samaritánské a také o jich abecedě kapitola.
Ta země samaritánská byla jest skrze svaté apoštoly na vieru křesťanskú obrácena, ale žodánové přinuzili je k vieře zase pohanské. A pak když byl Ojieř z Denmarku v pohanství dobře sedmmezcétma království dobyl, tu i ty Samaritány zase na vieru křesťanskú obrátil, a jižť jsú opět zpohaněli. A jakožto oni mají v svých kníhách psáno, ten Ojieř byl jest jeden ze dvanádsti rekóv a kniežat z Frankrichu, ten sebrav mocně lidi, i táhl do pohan. A kteréž země dobyl, každú k vieře křesťanské přinuzil. A nazieval se boží bojovník a se všemi válel, kteříž sú viery neměli, a o jeho divných skutcéch stojí potom psáno, kdyžto o Indí budu praviti, neb v Indí málo méně o něm držie nežli o všech kniežatech, kteráž sú se kdy urodili. Ti jistí Samaritánové držieť zvláštní vieru a súť lidé zmatení, jenž ani vplně sú pohané, ani Židé, ani křesťané, a majíť vieru o těch třech jménech Otec, Syn, Duch svatý, a věřé v jednoho Boha, stvořitele všech věcí a v súdci všech marností, a držie patery kníhy židovské Mojžiešovy a žaltář a pravie, že Země slíbenie jest jich vlastnie a že nenie ižádnému slíbena nežli jim a že sú oni vlastní děti boží, jenž božie dědičstvie mají držeti, a že sú najmilejší Bohu mezi všemi lidmi, kteřížto
