Jerusalemu, neb uprostřed světa jest.
Šedesátý a pátý rozdiel praví o dvú králí najvětších v světě, a ktož chce divné vlasti opatřiti, každý má z těchto zemí k nim jeti, o svatém Anastasu, o menšie Armení, o předivném krahujci počíná se kapitola.
Ktož chce objeti svět buďto v pútničie, neb v kupečské tváři, neb jako širok jest svět všady, muož naleznúti i miesta svatá a veliké svátosti i také kupectvie, ale ktož v rytieřství neb v panství chce divóv hledati, ten přijeď do země césaře perského a potom v zemi kána velikého a v kněze Johana zemi, neb ta dva sta převeliká pány a máta větší čést světa a mají daleko viece zemí, nežli všickni jiní césaři, králi, patriarchy i biskupi i papež. A komuž to bylo by k mysli, ten muož v Benátkách neb v Janově kupecké bárky ptáti, kterážto čelo miení proti moři Thauriskému obrátiti, a na tu vsada muož plúti do Konstantinopole. A pak musí ptáti sobě tovaryšstva do Trapizoden města. A tu jest port nebo přistavadlo, kdežto kupectvie z Persie a z Medie a ze mnohých jiných zemí bohatých přistávají. A slúl dřéve ten port Zponit. A v tom městě Trapizoden leží svatý Anastasius, jenž byl biskupem v Alexandří a byl vyhnán z toho biskupstvie a byl jest veliký učedlník kněžský. To město bylo jest někdy césaře konstantinopolitanského, ten usadil v něm vladaře jednoho a ten je sobě osobil. A tak to město i ta země dnešní den vyšla jest z moci césaře svrchu psaného. A ktož nynie to město i s zemí drží, ten se nazievá césařem z Trapizoden. Ottad přijdú do malé Armenie, ktož chce, a tu naleznú jeden dobrý a starý kastel nebo tvrz a jsú jejie zdi přikryty zeleným dřievím, jenž na nich rostú. A ta tvrz stojí na jedné skále a slóveť Krahujčí hrad a ležíť mezi městy, jichžto jedno slóve Lachtis a druhé Persidech, a sú toho pána ctného a dobrého křesťana z Torikoe. A v té tvrzi nalezneš jeden krásný krahujec a krásnú pannu, kterážto toho krahujce střeže. A ktož tomu krahujci bdí sedm dní a sedm nocí bez usnutie mezi tiem a bez tovaryšstva, ta panna dá jemu, což požádá zbožie neb panstvie anebo což se sčestie dotýče, neb ta panna nenie jako jiná púhého přirozenie, ale jestiť jako bohyně, kterúžto vlasky paní z Faiorien jmenují, a toť jest dojiščeno často ot mnoho dobrých a ot čestných lidí, jenž sú zkúšeli toho. A jeden sám král z Armenie bděl tomu krahujci, a když minu těch sedm dní a nocí, tehda přijede k němu ta panna i vece jemu, aby pomyslil, co by časného bylo, aby požádal,
