jinú krajinú vedlé té jíti. A pak uzří tu horu, na niež ráj stojí. Ale to jest ta najvětšie hora ve všem světě. A majíť za to v té zemi, že dosahá do okršlka měséčného. A k ráji nejde jedno jediná cesta a ta jest všicka ohnivá, jížto ižádný smrtedlný člověk, leč božským divem mohl by jíti, kadyž Adam a Eva byli sú vyhnáni. A jest ta hora tak vysoká, že když byla po všem světě za Noe potopa, nemohla voda ráje dosieci. Pravie také, že ráj na té hoře se všech stran jest ohrazen jako zdí, ale ižádný nevie, kteraká jest to zed, neb jest všicka mchem obrostlá, že zdi nemuož viděti. A chýlí se ta zed, kterúž opatřiti mohú, napřieč ot poledne na puolnoci a ot vzchodu slunce na západ jako na kříž udělaný. A když slunce vycházé, tehda jest s oné strany ráje. A když zapadá, tehda s této strany. A tak napřieč jest zed, že když jest o poledni, tehda právě naprostřed té zdi slunce stojí. Také pravie, že v ráji na najvyššiem miestě jest studnice, z niežto ty čtyři řeky plovú, jimižto země sú rozděleny, jedna slóve Phison, druhá Canges nebo Geon, třetie Tigris, čtvrtá Eufrates. Prvá plove skrze Indí, druhá skrze Ethiopí, třetie skrze Afriku, Armení a medskú zemi a perskú. A mnieť, že všicka země přijímá ot těch vod a vlažnost svú, jako by kvas těstu plodnost dal. A okolo té hory jest tak převeliký loskot a hřmot a zvuk všehosvětný, že tu bliz ižádný nemóž ostati. A to jest převeliký pro vysoký přieliš spád těch vod, neb i lidi, kteříž ottud bliz bydlé, ohluší. A také temnosti, kteréž sú okolo té hory, a divoká zvieřata a jedovatá a ohnivá cesta mnohé pány rozpáčili a mnoho set jezdilcóv otpudili, že sú ani té hory mohli dojíti, neb jedni sú ohlechli, druzí oslnili, třetí i smysl i život ztratili, protož o ráji nemuož ižádný nic jistého pověděti. Druzí pravie, že když Alexander Veliký tak daleko k ráji byl všel, že mohl dobře zdi jeho opatřiti, ale dále nemohl vzníti, tu postavil znamenie své na vzchod slunce jako Herkuleš v moři na západ slunce, a to nazévají tam Boha Alexandrova jako Hispani ty slúpy Boha Herkulešova, a súť velicí slúpové mramoroví na veliké hoře na znamenie, že ižádný za ně nemuož zajíti tak, aby se zase vrátil.
Stý a šestnástý rozdiel praví cestu zase z Indie do Kataje po moři, o království Cassan, o království Bilech, v němž krve neprolévají, o jich biskupu, o mrtvých tělech, kteréžto ptákóm jésti dávají.
Když již dále člověk dojíti nemuož a chce se zase vrátiti, tehda muož na veliké moře vsésti a okolo i vedlé země kněze Johana přijíti do velikého kána země, ale ta cesta jest velmi dlúhá a mnoho časóv k nie slušie a máloť jí kto jede. Avšak ji dobře projede, ktož chce. A na té cestě přijedeť do bohatého královstvie, ješto slóve
