o Machometovu přiebytku, o pústenníkovi, jeho milostníku, o zákonu i smrti Machometově.
Machomet byl najprvé člověk chudý, z Arabie rodem, a posluhoval kupcóm, kteřížto jezdiechu do Ejipta, do Kaldie a do Indie, neb honieše jich velblúdy s kupectvím z jedné země do druhé. A tak polepši sebe na statku, že by sám bohatým kupcem. A v ta doby Ejipščí biechu dobří křesťané a vzniče Machomet v skóře, i by vladařem u jednoho pána a tak se zachova, že když pán umře, on poje paní svú a sebrav lid poče dobývati zemí. A že sčestie ve všem měl a často pobitie ziskoval, dal lidu na vědomie, že Buoh s ním jest a že s ním mluví i jeho andělé. A že jemu přinesli kníhy, ješto slovú alkorancizojazyčný text, jenž jest o božské svátosti, o Kristu a Marii, a lidé to slyšéce, že Krista a Mariji chválí a svaté i proroky, tiem viece byli k němu přichýleni. A tady doby mnoho zemí boji i náboženstvím, kteréžto i budúcí jeho až do žoldána. A již je má žodlán. Machomet byl jest s pokolenie Ismahelova, jenž byl Abrahamóv syn z děvky Agar, a ješče z toho pokolenie jest mnoho mocných pánóv v pohanech a slovú Ismahelitščí. A druzí Moabščí po synu Lotově, jenž slúl Moab. A tak viera té země vznikla jest a smiešena jest z židovské a křesťanské. Machomet byl jest v najvětšie moci, kdyžto psáchu ot narozenie božieho šest set let a dvadceti let. A protož za času Karla, césaře Velikého, byla ta ješče viera nová, neb ješče křesťané nevěřili sú Machometovi, ale ti pohané z jeho pokolenie tak zlí a ukrutní biechu, že vtáhše silně do křesťanstva, velikú škodu učinichu až do německých zemí, chtiec, aby jeho vieru přijali. Machomet byl laskav na křesťany svaté, protož mějieše jednoho pústenníka, jenž bydlel na púšči jdúce na Sinaj, na cestě, jížto z Arabie do Kaldie a do Indie jdú. K tomu často chodiece, a když jednú měl k němu do peleše vníti a dverce biechu nízké a úzké, jakž se schýli chtě vkročiti, ihned ty dverce povýšichu se a pošířichu, že prost tam vnide. A to prvý div učinil jest. Machomet rád se opíjel až do němoty a ot zemdlenie padal. A k výmluvě toho řékal, by anjel Gabriel s ním mluvil v ta doby a s tak velikým bleskem přišel, že by jeho přirozenie snésti nemohlo. A protož musil by padnúti. A těmi slovy těšieše ženu svú, kterážto bieše zamúcena pro to padánie. I sta se jednú, když jede Machomet k tomu pústenníkovi Sergiovi a nepřietelé jeho byli tajně s jeho služebníky uložili, aby jej zahubili. A když bieše sám Machomet s tiem pústenníkem v peleši, a že se byl opil, i usnul tvrdě, ti služebníci vynmúce nóž Machometóv i zabijí toho pústenníka. A když se tú ranú vrže pústenník a umře a Machomet procíti a poče tázati, kto to učinil, tehda oni vecechu: Tys jeho sám zabil. A on tomu uvěři, neb nuož jeho bieše krvav. Tehda vece Mechomet: Běda, běda mně, co sem učinil. Bože, otpusť mi, ot vínať mi se stalo, zlořečené
