najprvé znikl, a o mnoho jiných věcech, ješto sú tudiež. A praví o Indí a o knězi Johanovi a o jeho panství a o jeho svátosti a pocsty a o vieře a obyčejích a o jiných diviech mnohých, kteřížto tudiež sú. A praví o pohanských vierách a obyčejích a také o rozličné vieře křesťanské, jenž jest na pomezí a nemají plné viery našie, a také o rozličné vieře židovské. A kterak rozliční lidé křesťanští jsú.
Ktož kromě svého narozenie země nebýval jest, ten mní svú zemi nálepší, však kakžkoli jeden takově zchován bude, že nikdá dále nebýval, však rád slyší o cizích zemiech. A co tu slyší divného, ješto jest neznámé, to by rád spatřil. A proto, ktož vysoké mysli jest, ten nemá dosti na jedné samé zemi známosti, protož někteří putují v rytieřství ve mnohé země. A druzí pro náboženstvie, třetí pro kupectvie. Čtvrtí, aby divy opatřili. A pátí pro milost a nebo pro jinú příčinu. A mezi těmi všemi, kteříž sú kde země zjezdili, jedva čítanie o kom, jenž by tak mnoho spatřil jako tento rytieř, ješto tyto kníhy skládal o mnohých zemiech. A já to pravi, že u Paříži a Bruku a v Englantě a jinde od čestných rytieřóv tyto kníhy za pravdu držány sú a od Brukse města do něho ze dvanásti království kupci přicházejí, kteřížto kniehy tyto rádi slyšie čtúce. A pak já sem je z vlaské a latinské řeči v německú proměnil. A ten čestný rytieř, ješto tyto kníhy po své smrti k věčnému záduší učinil jest a ostavil, ten počíná takto a die:
Počíná se rozdiel prvý kníh těchto o času výjezdy toho rytieře z nižších zemí a jmenuje vlasti, zejména kteréž jest on zjezdil.
Já, Johan z Mandivilla, urozený z jednoho města v Englantě, jenž slóve Alban, sedl sem v lodí toho léta, jakož počítají od božieho narozenie třináste set a dvamescétma let,
