mnoho tvrdých hradóv a měst a tak mnoho lidstva a lidí, ale ti jistí lidé sú nám neznámi pro dvojí příčinu. Najprvé, že nikdá nevyjieždějí z své země, neb kamž by koli přijeli, tu by jim huoře bylo, protož ostávají rádi v své zemi. Druhá příčina, neb kto z těchto zemí chce jich dojíti, ten musí skrze mnoho nebezpečných zemí jíti, že řédko kto muož tak sčastně přijíti, neb na cestě netoliko nalezneš nevěřící lid, ale i mordéře i zhúbce lidské a žížaly jedovaté a zvieřata hrozná a úzké próchody skrze veliké hory v moři i na zemi, v nichžto mnoho lodí zahyne i lidí. V Indí jest jeden ostrov, jenž slóve Armos, do něhožto někteří kupci z Benátek nebo z Janova anebo z Marsilie přicházejí. Ten jest tak horký, že ve dne lidé se až do smrti slunečným horkem upalují, protož musie se u vodu pohřížeti, jinak by horka nemohli strpěti. Také tu lidé jsú nemocni a mužie všickni zdolu sú porušeni tak, že jim horkem třeva vycházejí. A v té zemi nesmějí železa trpěti přibitého ani kotvy, neb v té zemi mnoho jest skalé magnetového kamenie. A protož, když by které železo takové bylo na lodí, to skalé svú mocí přitáhlo by je bezděky k sobě, a tak by lodie i lidé byli zatraceni. Ot toho ostrova připlynú k jednomu ostrovu, ješto slóve Cana, a to jest dobrá země ot vína a jiného ovoce, a byl jest dřéve veliký ostrov a veliké v něm kupečstvie, ale již moře jeho uplavilo a podrylo diel veliký a umenšilo té země. A někdy ten ostrov byl jest královstvie tak veliké a mocné, že smělo s Velikým Alexandrem bojovati. A tu jest mnoho lvóv a myši sú také veliké tu jako zde někteří psové a lapajíť je s velikými věžníky a nynieť držie ten ostrov pohané, neb sú jeho dobyli na křesťanech.
Sedmdesátý rozdiel praví o veliké Indí, o zemi, v niežto pepř roste, o městech Ojieřových, o studnici lékařské, o divném pochovávání mrtvých, o ženách bradatých.
Od toho ostrova Cana jedú do veliké Indie k jednomu městu, ješto slóve Sarcine a jestiť ušlechtilé dobré město, ješto slóve Sarcine a jestiť v něm mnoho křesťanóv, kteréžto Ojieř z Denmarku ustavil, když bieše té země dobyl, a ješčeť slovú Ojieřovi kostelé. Ottad přes moře plovúce přídú do Lunk, země tak řečené, v niežto pepř roste na jedné pustině a na chrastině, ješto jmenují Kobar. A jakž širok jest svět, nikdiež lepší pepř neroste a viece nežli tu. A jest ta pustina dobře osmmezcétma dní púti vzdéli. A na té pustině, kdežto roste pepř,
