V té také zemi sú zvieřata, kteréžto vodie do Persie, jenž slovú gorfantcizojazyčný text, a ta zvieřata nejsúť mnoho menšie nežli koni, ale hrdlo každého jest dobře dvúdcát loket vzdéli a zadek máť jako jelen. A to zvieře, když pod horú de, často svú hlavu nad horu zvede. Jáť sem býval na vysokých domiech a to zvieře stálo na zemi a druhdy vskytlo svú hlavu vysoko do okna. Také sú v té zemi mnoho divná zvieřata, kterážto sú jedno povětřím živa, neb nevídá ižádný, by co jedla, a proměnie se v rozličná barvy do roka kromě bielé a červené. Také sú v té zemi hadie šesti latróv vzdéli a jednoho latru všíři, na chřbetu s dlúhým sedlem, a mají veliké hlavy i nohy. Tu sú také ježkové velicí jako zde svině a bielí lvové jako ořové a divoké svině jako volové. A sú také divoká zvieřata jako velicí koni a majíť hrdlo černé a tři ostré rohy na hlavě a ta přemáhají slony. Také sú v té zemi zvieřata podobná k nedvědóm, majíce hrdla svinská, a súť šestinohá a na každé noze dva paznohty dobře ostrá a majíť ocasy jako lvové. Sú tam netopýřové tak velicí na těle jako zde beránci a myši jako zde psové velicí a husi třikrát většie nežli zde, le jako drofy zdejšé. A mnoho jiných divných zvieřat, jichž já nemohu vypraviti.
Stý a dvanádstý rozdiel praví o lidech šlechetných, jenž sú živi podlé rozumu přirozeného, o listu, kterýž sú byli oteslali Velikému Alexandrovi, tomu králi, tato kapitola.
Také v kněze Johanově zemi jest jeden ostrov, v němž sú lidé jako svatí, nebť oni nevědie, co jest to selhati nebo přisáhati, a ižádný hřiešný skutek nenie jim k mysli. A všicky ctnosti milují a věřieť v Boha přirozenie. Ale nevěřieť, by Pán Kristus s Bohem božskú moc měl. Kdyžto Ojieř z Denmarku těch zemí byl dobyl a slyšav o jich šlechetnosti, nechal jich s pokojem a byl na ně velmi laskav. Také čte se o Velikém Alexandrovi, že když je obeslal, aby se jemu poddali, poslali jemu list a řkúce: Kto má tomu dosti býti, jemuž vešken svět mal jest. Ty u nás nenalezneš ižádné příčiny, pro niž by s námi mohl váleti, neb my nemáme zemského zbožie aniž jeho mieti žádáme. Všecko, což máme kromě žen, to jest nám vše obecno. My jiného nejéme, nežli což země dobrovolně urodí, jiného pitie neznáme, jedno vodu, a toho skrovně požíváme vedlé žádosti a potřeby přirozené. Náš poklad jest přiezen, ctnost a láska. Náš oděv tak lehký, že jedno hanbu přikryje. Naše ženy jinak oděny nejsú, nežli jako sú narozeny. By ty je opatřil, nepožádal by jich aniž ony tebe, onyť jiného nemilují nežli své dietky. Věz to, Alexandře, u nás oděnie ani braně nenie, střiebra a zlata nenávidíme. Měliť sme a mámeť pokoj bez přékazy až do dnešnieho dne a smeť svobodni, jakož nás přirozenie učinilo. Myť máme krále mezi sebú, kterýž najlepší a najmúdřejší jest. A protož jest podobné, aby větší potctu měl nežli
