přišla divná potvora jako člověk s velikýma ostrýma rohama, kteréžto na své hlavě mějéše, a bieše podobná k člověku ot vrchu až do pupka, a z dolu mějéše kozí spósobu. A když ji zaklína pústenník boží mocí, aby jemu pověděla, co jest, tehda ona otpovědě a vece, že by bylo smrtedlné stvořenie jako i on, a proséše toho pústenníka, aby za ni Boha prosil toho, jenž jest s nebe sstúpil a v tělo panny se vsadil a tiem vykúpil vešken lidský národ, a ihned zmizela před ním. A potom té potvory tělo bylo nalezeno a ještě mají v Alexandří tu hlavu i s rohy a jáť sem ji viděl a byla mi ukázána. A to rozprávěno ot ctných kniežat, že se jest tak stalo.
Jedenmezcétmý rozdiel praví o ptáku, ješto slóve fénix, česky samolet.
V Ejiptě leží jedno město, jenž slóve Kleopolis, totižto Chvály město, v němžto jest chrám po chrámu jerusalemském ustaven, kakžkoli jemu málo podoben jest. A kněžie mají v tom chrámě psán ten čas i hodinu toho jediného ptáka v světě, jenž slóve fénix, totiž samolet, kdy má umřéti a kterak se má naroditi, neb když ten pták bude pět set let v stáři, tehda ti kněžie připravie oltář v tom chrámě a položie naň síru a trnie suché, tehda přiletí pták na ten oltář a sede na tom trní a síře a ot horkého povětřie zapálí tu síru i trnie a spálí se i s ptákem u popel. A kněžie v ta dobu kadie, zpievají svým obyčejem vókol toho oltáře stojiece. Pak druhý den naleznú v tom popele červ lezúce a den třetí ten červ obrátí se v dospělého ptáka a uletí pryč. To sú mi pravili zajisté ti kněžie pohanští a okázali sú mi to v písmě, že se to dálo a má se státi. Také vídají často toho ptáka v téj zemi najviece a v Arabí a jest málo větší nežli orel a máť jako zlatú korunu na hlavě, hrdlo žluté, lesknaté, ocas prúhatý a bielý napřéč s červenými prúžky i brky a křídle sú ohnivé barvy, chřbet modrý, a jest velmi milého opatřenie a zvláště, když naň slunce svietí, neb se vešken leskne a všecky své barvy okáže, a jáť sem jej viděl dvakrát.
