Pak z té země Kaffo přijedú do Millo, do Trakorde a do mnohých jiných zemí, v nichžto nečistí lidé bydlé, neb druzí své přátely nemocné věšie na stromiech, aby tu zemřeli, řkúc, že jest mnohem lépe, že jich přátely ptáci snědie, jenž sú boží anjelé, nežli červové. Druzí mají ten obyčej, že jeden druhého bez vinny morduje. A kterýž lidí najviec zhubí, to má býti najlepší. A když se dva máta smířiti, kteráž sta dřéve nepřételé byla, tehda púščéta a jeden druhého krev vypie, jinak by nebyla přézen pravá. V Dracordě sú lidé divocí a nebydléť v domiech, i kteří mají, ale v jeskyniech, a nemluvieť, ale blekcí, když se hněvají, nebo dobré mysli sú. Také ti lidé neumějí ani orati, ani séti, ani vinnic dělati, ale jedie, co se samo rodí, a hady, těch mají tu dosti. A nežádajíť ižádného jiného sbožie kromě jednoho drahého kamene. A kakžkoli nevědie moci toho kamene, však jej mají tak vzácna jako my zde veliký poklad. A ten kámen má dobře čtyřidcáteru barvu a tolik má moci, koliko barev.
Sedmdesátý a osmý rozdiel praví o ostroviech, ješto slovú Doden, kdežto lidi jedie, ale knězem udávené kapitola.
Také naleznúť tu ostrovy, ješto slovú Doden, v nichžto lidé jedie mrtvá těla člověčie, neb chtie tomu, když by to tělo červie jedli, tiem by déle jeho duše muky trpěla. Protož když kto mezi nimi bude nemocen, tehda pójdú s obětí k knězi, a ten otieže modly, má li živ býti, čili umřieti. A když pak die kněz, že jest slyšal ot modly, že má umřieti, tehda příde s jeho přátely k tomu nemocnému a drže jemu chléb před usty udáví jej. A potom sřeže jemu hlavu, a to jest v té zemi svaté skončenie. Potom jej rozsekají na kusy, ale tak, že kosti celé ostanú. A ty pochovávají se zpievaním po jich obyčeji a to maso vařé a pozovú na to svých lepších přátel. Pakli by který přietel nebyl k tomu pozván, ten by jako zavržen byl. A bude li maso churavé, tehda dějí: Veliký ste hřiech učinili, že ste ho dřéve neudávili, neb ste tady jeho duši zmučili. Pakli bude maso tučné, tehda chválé, že sú jej v pravý v čas zahubili a duši tiem spieše Bohu vypravili. A pak najbližší přietel vezme leb jeho a obloží ji zlatem nebo střiebrem a pie z nie do svého života jakožto z najmilejšieho osudie.
