noze podrobena. Také před kánem, když jie, sú ústavně čtyřie mistři písaři, kteřížto všecka jeho slova, kteráž on mluví, popisují, buďto klamovná, nebo přísná, neb tak slova jeho mají moc velikú mieti, aby nikdy naprázdno nebyly propověděna, ale aby vzdy k skutku byla přivedena. A před ním sú ústavně učení ve všem přirozeném v umění dospělí, totižto v hvězdářství, v čarování a proročství i o jiných věcech, ješto ot jiných příčin pocházejí. A často přicházejí a činie před stolem jeho divné a rozličné mnohé věci, že nemóž to býti vypraveno. A kakžkoli oni ta skrytá uměnie umějí, však ižádného tomu nenaučie, jedno každý jednoho syna svého na smrtedlné posteli. Protož oni dějí, že vidie oběma očima, ale křesťané jedním. A že Židé, kteříž pohanské viery nemají, sú úplně slepí. A ižádný nesmie před kánem i jednoho slova promluviti kromě jezdilých lidí, kteřížto nová skládanie činie anebo nové pověsti rozprávějí. A onť rád slyší o Bohu praviec a o svatých lidech a o jich diviech a o dávných dálých rozpravách a o Ojieřově rodu a jeho činiech a o velikých bojéch, nebť on mní, že jest z pokolenie Ojieřova. A že mní, by všecky země ot něho měly drženy býti jako ot Velikého Alexandra a že by se měli jeho všickni báti. Protož často válé s jinými césaři a řka, že mocí, ale ne právem ani dědicky držé ta panstvie. A zvlášče že se jemu nemóž ižádný opřieti kromě indického césaře, kněze Jana, a césaře z Manchi. A mieváť častú válku s tiem z Manchi a v ta doby s jinými pokoj. Jednú za mne jeden posel kánuov, jenž bieše z jeho rady, by přijel k žoldánovi o veliké věci s velikým panstvem do Babylonie, kdež já u žoldána biech. Tu sem se k tomu poslu přivinul a oznámil, že mně i mým tovaryšóm pomohl, že sme přišli na žold velikého kána, neb tehda váléše s tiem césařem z Manchi. Protož přijímal k sobě všecky, kteříž sú chtěli žoldu zaslúžiti. Také všicko osudie u dvora kánova, z něhož jedie nebo pijí, to jest všecko z drahého kamenie a zlata, ale málo z střiebra, neb tam sobě nevážie mnoho střébra, by také osudie z něho dělali, ale dělají z něho dobré slúpy a stupně a takové stavenie.
Osmdesátý a osmý rozdiel praví o velebném hodování a panství kánově, o mnoho lékařéch a sloniech, o jeho slavné komoře, o jeho vozu, o jezdcích, o poctě, kterúž jemu činie pohané i křesťané, o poctě, kterúž činí on svátostí.
Žádnýť tomu nevěří snadně, jakéť jest tam panstvie, a zvlášče když své hody má, a tyť mievá čtyrkrát do roka. Jeden na den jeho narozenie, druhý hod, jakož v své
