nemáme na božie milosti zúfati a važme se toho s náboženstvím a s čerstvú myslí. A biechu se k nám přitovaryšili dva bratry zákona svatého Františka z Lampart a ti nás utěšichu a ponúčeli, abychom se tam jíti povážili. A bieše nás třinádste, ale pět našich tovaryšóv, dva Řeky a dva Hispani, ti nechtěli s námi jíti. A potom sme jich nikda neviděli, aniž vieme, kam sú se poděli.
Stý a devátý rozdiel praví o příhodách, kteréž sú měli ti tovaryšie, kteříž sú [do]text doplněný editorem toho Temného údolé vešli, o zahubených lidech v tom údolí a znamení, kteréž na nich ostalo kapitola.
Jakž sme vyšli do toho Temného údolé, to bieše ráno, jakož slunce vyšlo, jidechom dobře puol míle dobrú a jasnú cestú. A ihned potom poče se cesta křiviti sem i tam okolo skalé a jeskyň a by tma jako o puolnoci. A když tam dále opět puol míle vničechom, tu by tak veliká tma, že ledva jeden druhého snábditi mohl. V té temnosti šli sme dobře míli, tehda přijide mnoho zvieřat s velikým debsem a vykem, jako by nás chtěli pohltiti, a jinak sme nemohli těch zvieřat poznati dotčením, než jako by nedvědie byli a svině. A když ta zvieřata nám jinak nemohla uškoditi, běháchu nám mezi nohy a porážechu nás často na zemi. A když sme povstali, opět nám též učinili. A tak z toho miesta vyjidechom s velikú teskností a prací. A když mniechom, by mělo lépe býti, nebo bieše málo světlejé, naliť hóře, neb když málo dále pojidechom, hromadu velikú zlata a drahého kamenie i jiných rozličných pokladóv a ležiecích mnoho vnově zbitých lidí, jako by nynie zbiti byli, a uzřéchom i slyšéchom lidi volajíce, jako by nás hledali k zahubení proto, že sme k těm pokladóm přišli. A když na nás úprkem přiběžechu, velmi se jich lečechom, avšak boží zpósobú vrátichu se zase a ihned by opět veliká tma. A tu najidechom to hrozné viděnie, o němž sem dřéve pověděl. A to vniče před námi v někaký duol a my biechom velikými ranami biti, že musichom své ledvie po sobě vléci. A naposledy přijide na nás veliký úraz, že mdlobú padechom nicí na zemi a ležéchom dlúho jako mrtví. A tak ležiece, viděli sme mnoho divóv, kteréž nám naši spovědlníci zapověděli sú rozprávěti, protož já jich nepoviem. A když sami k sobě přijidechom a ottud vyjidechom a by světlo, tehda opatřichom, naliť každý z nás znamenán na svém těle. Jeden mějieše jako črvený pruh přes hrdlo, jako by byl bičem mrščený, druhý miesto na čele jako by bylo spáleno. Třetí měl miesto na prsech jako uhel. A čtvrtému byla ruka otekla. A tak každý z nás měl znamenie širší nežli ruka. Já sem byl v hrdlo tak náramně uražen, že sem mněl, by mi hlava spadla, já sem měl miesto na hrdle črné, to mi trálo devatynádste let. Až jednú, když ležiech v nemoci a v náboženství a skrušení mých všech hřiechóv, tehda
