nábožné pokory a ústavně nesú před ním zlatú mísu popela a prsti na znamenie, že jest z prsti a popela pošel a že v prst a v popel má se obrátiti.
Stý a pátý rozdiel praví o kráse a drahosti paláce césaře indiského, o koruně jeho a drahém kamení, o pokolení césaře indiského a otkud přišlo, že tomu césaři kněz Johan dějí.
Palác neb dóm nebo sien césaře indiského jest tak drahý, že jest nepodobno k vieře o něm praviti. A nad tiem domem stojíta dvě makovici a to sta dva karbunkuly nebo dva žerátky, kteřížto tak veliký blesk vydávají a také světlo, že v noci téměř vešken ten kraj osvěcuje. Jeho koruna, v niež on svój pořád vede, ta jest předrahá. Já sem nemohl jeho právě opatřiti bohatstvie, jenž v jeho komoře leží, jakož sem opatřil v komoře kána velikého, však viem, že má viece drahého kamenie nežli kán. Neb v něterých krajích v jeho zemi sú potoci, ješto z ráje tekú, z nichžto plno jest drahého kamenie. A sú tak jasní, tak nepočištění, jako v těchto zemiech počištění, nebo je ta voda očiščuje a slunce přirozenie samo ot sebe. Takéť má v své zemi zlaté hory, neb v těch horách myši a syslové zlato s prsti vyhrabují, že netřeba tolik práce naložiti na dobývanie zlata jako zde, leč na něterých miestech zvieřata a žížaly jedovaté strahují takého zbožie, ale ty přemáhají rozličnú chytrostí. Protož kněz Jan tady jest bohatější nežli veliký kán, ale z Kataje i do Kataje přicházé viece rozličného kupectvie. Mají také za to, že kněz Johan jest z pokolenie Ojieřova z Denmarku jako králi z pokolenie Velikého Karla, neb kdyžto počítáchu ot narozenie božieho osm set let a šestnáste let, tehda Ojieř byl vtáhl do těch zemí a dobyl jich, totižto Kataje a Indie a těch všech zemí. A cožkoli dobyl, to rozdal mezi své přirozené přátely, jenž biechu s ním přitáhli. A ti i jich budúcí drželi sú ty královstvie až do dnešnieho dne. A mezi jinými jeho přátely bieše jeden, Johan řečený, syn krále Gebolda z frizenské země, ten ústavně válel a byl velmi nábožný, řiekaje hodiny a rúcho nose jako kněz. A protož jím jiní klamajíce nazvachu jeho knězem, že nábožný bieše. Ale ten klam obrátil se jemu v pravdu, neb když tak statečně a múdře své věci činieše, Ojieř to vida, i poruči jemu ty země indiské i Penthexore. A sám jede pryč a Johanovi to panstvie osta. A že se měl pořádně v svém césařství, že všicka obec jeho milovala jakožto otce, protož pro pamět jeho dobroděnie každému svému césaři kněz Jan přezdievají i po dnešní den žádajíce, aby každý tak dobrý byl jakožto ten první, pamatuje, že má též jméno.
