dřéve řečenými zeměmi a Tatery jest dobře tři dni púti, plno bahen a jezer a témencóv, že ani člověk, ani dobytče, ani zvieře tu muož bydliti. Protož tu nenalezneš obilé ani pastvin, ale když tvrdě zamrzne, tehda vezú potřebu po ledu a jedú po něm a přes ně křesťané na pohany a pohané na křesťany. A když pohané zvědie křesťanskú příjezdu, tehda se v hromadu zběhnú a křičé kara, kara, karacizojazyčný text, jakož my zde voláme nepřételé, nepřietelé, nepřietelé. A připravie se v oděnie. A jestiť lid lítý a přeukrutný a smělý. Taterská země jest studená a piesčitá a neplodná a řiedko kde roste obilé nebo víno anebo co jiného, jímž se lidé živie, a majíť málo dobytka. Protož, že málo masa mají, jedie vlky, kočky, lišky, psy, myši a kteréž zvieře mieti mohú. Majíť také málo dřev, protož své krmě musie vařiti, páléc usušená na slunci lajna kravie a konská a málo chamrdice vytrhajíce z země. A tam ižádný pán ani chudý viece nejie, jedno jedinú dne. A v té zemi, anebo jest velmi horko aneb velmi zima a mnoho hromobitie i hřímanie i búří. A ta země proto jest tak neplodná, že leží na puolnoci, kdežto slunce nemóž mieti mnoho moci. A protož jest tak zlá země. Sú také v nie velmi zlí lidé a plaší, avšak sú kánovi velikému poddáni, a tudiež páni a zprávce držé ji ot něho. Pak z Tater jedú do Persie, do Armenie, do Kaldie a tady zase skrze púšč před starú Babyloní, kdežto ta věže veliká stojí, a skrze tu púšč v Ejiptě až do Jerusalema. A že Rusové a Tateři ty země mají, těžkú řeč a hrubú, pro nížto mají viece slov v své abecedě nežli jiní, jakož tuto mouž býti opatřeno.
Šedesátý a čtvrtý rozdiel praví cestu do Jerusalema po moři skrze Burgundí a Frankrajch a Hispaní, o slúpiech Erkulešových, o hoře Atlas, o potvorách, jenž slovú satyrí, o moři vysokém, o zemi Lybí, o rajských řekách, o Amazoní, o Albaní a také o velikých psiech.
Ješčeť sú jiné cesty do Jerusalema skrze burgundskú krajinu, skrze Frankrajch do Hispanie, a chtiece tady projeti, musí v Narboní nebo v Marsilí nebo proti Valencí na moře vsésti. A tak připlove až do hispanské země a tu připlove na to moře, kdežto Herkuleš ty věčné mramorové slúpy postavil jest na západ slunce, za nimiž dále nenie ižádné země. A tu musí plúti vedlé jedné hory, ješto slóve Atlas, a ta hora jest divně vysoká a jest mnoho divných věcí v té hoře. O někakých zvieřatech, o nichžto mýlé se mnozí, sú li lidé, čili nic. A slovú satyrí, neb sú menší nežli lidé a majíť rohy
