nazévali sú Magos. Pak jiné město slóve Caydon a to jest bohaté a staré město a máť dvanáste bran v sobě a jest jedna ot druhé dobře míli vzdáli. A to město osáhlo jest dobře dvadcet mil vókol. V tom městě bydlíť obecně veliký kán na divném paláci a ten palác osáhl jest dobře dvě míli a osáhl jest mnoho jiných palácóv. A vedlé toho paláce leží veliká ščepnice a v té jest veliká hora a na té hoře jest opět jiný palác ot zlata a ot střébra a ot lazura udělaný a ot jiné rozličné okrasy přebohaté, že jedva věřitedlno jest. Pak ta hora a ten palác jest obhrazen velikými věžemi a zdmi a hlubokými přékopy vody naplněnými. A pak ščepnice jest všady vókol veliká, plná ušlechtilých a výborných ščepóv a plno ptačstva rozličného a s obú stranú toho paláce sta dva rybníky, v nichžto ryb předobrých dosti a mnoho na nich ptákóv rozličných, kteřížto na vodách živie se. A kterýžkoli hon chce viděti ot sokolóv, ot rarohóv anebo ot pitomých vydr, jenž ryby lovie, i také ot divokých mužóv i lvóv, hry i hony rozličné ty s okna svého paláce opatří. Ten palác, na němž ten král bydlí, jest velmi drahého ustavenie. A máť jednu sien se štyrmezcétma slúpy pozlacenými a zdi vnitř sú všecky obestřeny zvieřecími kožemi, jimžto dějí pachiscizojazyčný text. A ty kuože všecky jsú červené a hladké a lsknú se červeností. A mají ty kuože takovú vóni, že ižádná zlá věc ani jedovatá tam muož vníti. A něteří tu lidé mnie, že ty kuože mají božskú moc, a modlé se jim, jako by v nich božstvie bylo. V té sieni stojí césařovská věže vysoko nahoře a stupňové, po nichž vzhóru dú, sú zlatí a na kraji vše drahým kamením obložené velikým mistrovstvem. A jest ta věže neslýchaně draze udělána. A máť kán ústavně tři vlastnie ženy a ty sedie jemu na levici vzdy jedné jedniem stupněm níže vedlé toho, jakož která déle s ním byla, ta sedí výše. A ti králi mají jiných králóv a kněžen pod sebú tak mnoho, že se zdá nepodobno k rozpravení. Pak na pravici dobře níže sedí jeho přirozený syn a potom vzdy mladší níže až do najmlazšého.
Osmdesátý a sedmý rozdiel praví o ženách katajských a o jich přípravě, o mistřiech kánových, o kázni, ješto jest před kánem, o kánových obyčejích a o jeho osudí drahém.
V té zemi Kataji jest obyčej, že každá paní, ješto svého muže má, na rúše své hlavy nosí jako mužskú nohu velmi bohatě s velikými perlami, s pávovým peřím a s kačičích hrdel peřím udělanú tak, že ta noha velmi znamenitá jest. A to na znamenie, že žena jest mužské
