přemohl bieše za svých časóv. Neb což nebylo křesťanského ot vzchodu slunce až do západu, to jest vše přemohl a v křesťanstvie obrátil. A ješčeť má svého rodu plémě v indiské zemi a jest tu mnoho křesťanských lidí ot toho Ojieře učiněných, jakož to vše čte se na té sieni. Ten Ojéř byl jest někdy vězněm dlúho u krále Karla až do toho času, kdyžto král Isore přitáhl bieše do Frankrajchu. Tehdy by zproštěn Ojieř. A jsa prost táhl jest do pohan, neb jest byl slíbil Bohu jsa vězený, že byl by kdy prost, chce všemu světu žalost učiniti, kteříž křesťané nejsú. A když i Isorius, otec, jenž král bremerský slúl, to uslyšal, že Ojieř do jeho země přijel, nosil na sobě zákon s knězi templářskými, aby oni jeho zradili a jemu vazbu dali, neb jeho vojsko bieše dobylo toho města Mech a všie země spolkem. A potom dobyl jest všech jiných zemí pohanských, a protož slúl Kristóv bojovník, neb jest on nebojoval pro zemi a panstva dobytie, ale aby tento vešken svět k vieře křesťanské připravil. A mnozí v těch zemiech mnie, by ješče byl živ, a že jest na některých miestech, kdežto jedno božščí lidé bydlé, a že se má zase vrátiti a některé země k vieře křesťanské přivésti. Ten král z Jana jest tak mocný král, že válé často s velikým kánem, kterýžto mní, že jest najvyšší a najmocnější césař, jehož svět má, a jest tak mocný, že mní, by ižádný větší pán nebyl na zemi nežli on. Avšak ten král Jany sehnal jest jeho bojem s pole a pole obdržal.
Sedmdesátý a čtvrtý rozdiel praví o zemi Calonoch, v niežto roste v stromiech múka chlebná a stred a ovoce, z něhož víno dělají, o stromiech, na nichž jed roste, o Ojieřovi, o divném jezeře a třtí převysokém, o divném kameni počíná se kapitola.
Za tú zemí Jana leží jiná země, jenž slóve Calanoch a jiným jménem Pachem. A jestiť to veliké královstvie dobře osazené mnohými dobrými městy. V té zemi sú stromové, v nichžto dobrá múka roste, neb vše, což z nich teče jako zde klé nebo pryskyřice nebo smóla, to jest dobrá sladká múka, z niežto dobrý sladký chléb dělají. Také sú v té zemi stromové, ješto dobrý stred rodie, a jsú stromové, jenž nesú ovoce, z něhožto dobré víno dělají. Také sú tu stromové, ješto jed nesú, jehož nic horšého nenie. A toho jedu byli sobě Židé kázali přinésti a jím křesťany stráviti. Ale jeden Žid, chtě umřéti, pronesl to, a křesťané zjímavše jiny Židy, i
