neseno ot anjelóv z Alexnadřie na horu Sinaj i pochováno. A jestiť to plátno i dnešní den krvavo. A potom ukazují ten keř, jenž jest hořal a Buoh z něho k Mojžiešovi mluvil, a ještěť trá, aniť zahyne. A potom ukazují mnoho jiné svátosti, kterúžto sem já často vídal.
Třidcátý a prvý rozdiel praví, kterak uhašenie lampy oznamuje smrt kněze i hodnost i nehodnost jeho a kterak se zjeví, kto má na umrlého kněze miesto vstúpiti, a že ižádná múcha ani která nečistá žížala muož v tom klášteře ostanúti.
Slušie věděti, že v tom klášteře nebo kostele, v němžto leží tělo svaté Kateřiny, visí mnoho lamp nebo svietidlnic, nebo každý kněz má svú zvláštní lampu. Když který z nich nemocen bude a má v té nemoci umřéti, tehda jeho lampa mdlé ústavně v svém světle, a když on umře, tehda ona uhasne, a jakž jiného zvolé na jeho miesto, ihned ta lampa sama se zasvietí. Pakliť ten zvolený jest nehodný, tehdy ostane tak zhašena. Druhdy také, když mají preláta sobě zvoliti, tehda božím zjednáním naleznú jméno napsáno na oltáři toho, kohož mají voliti, a to se děje ve mše. A ten, ktož mši slúží, ten to jméno přečta jiným bratróm povie a toť sem byl dávno slýchal praviec a já sem tázal o to mnichóv, bylo li by tak, ale nechtěli sú mi to dlúho pověděti, až sem jim řekl, že divové boží nemají zatajeni býti, neb jeho divové sú svědectvie jeho moci, jakož psáno stojí v žaltáři: Divná svědectvie tvá, Hospodine. Tehda oni otpověděchu, že se to často stalo, nic jiného nemohl sem ot nich mieti. A tu jest také mnoho jiných divóv v tom kostele, že do něho nemuož ižádná která múcha a ani nečistá žížala, ani zvěř jíti, ani v stavenie, jenž k tomu příslušie, kakžkoli jest těch věcí přieliš v té púšti. A oni pravie, že se to stalo zvláštním obyčejem a božím zpósobem, neb z dávna v tom klášteře bylo jest tak mnoho much a jiných žížal nečistých, že mnišie nemohli tu ostati, že sú se musili ottud vybrati. A když se ottad bráchu, zjevi se jim Matka božie a káza se jim zase vrátiti. A potom až do dnešnieho dne ižádná taká žížala viec jim neškodila.
