oba v jámě utopiti kázal. Potom pak Decius s Valeriánem, na drahý vuoz vsedše, do předměstie jeli, aby tu křesťany mučili. A v tu dobu v Decia ciesaře diábel vsedl i jal se jím lomoziti, an křičí a řka: Ó, Ippolite, ukrutnými mě řetězy svázána vedeš. V túž hodinu Valerianus křičel a řka: Ó, Vavřinče, plamennými mě řetězy svázána táhneš. A to řekši Valerianus, ihned zdechl. Ale Decius, ano jím diábel lomozí, domuov jide a třetí den zdechl.
To ciesařová Trifonia, někdy nemilostivá, uzřevši, všeho nechavši, s svú dcerú, jížto Cirilla řiekali, k svatému Justinu přišedši, od něho svatý křest přijala. A potom skóro, Bohu nábožně se modléci, duši pustila. A jejie tělo svatý Justinus podlé těla svatého Ippolita pochoval. To uslyševše osm a třidceti rytieřuov, že ciesařová Trifonia se dceří křest přijala, vstavše i s svými hospodyněmi k svatému Justinovi se brali. A všichni svatý křest od něho přijali. Po některých časiech Klaudius ciesař dceru dřevnieho ciesaře Cirillu, když se modlám pohanským nechtěla modliti, kázal ji zadáviti. A ony rytieře křesťany všecky kázal stínati. A ty se všecky duše Bohu dostaly.
Měsiece srpna dne patnáctého Panny Marie na nebesa vzetie, o niež se takto vypisuje
Svaté královny na nebesa vznesenie svatá cierkev po všem světě slaví. O kterémžto vznesení takto se píše: Když byla Matka božie, jakž jsú staří mistři spamatovali, šedesáte let vstáři, po svého milého syna na nebesa vstúpení dvanácte let na tomto světě živa byvši, to v obyčeji měla, že všecka miesta, tu, kdež Ježíš Kristus křtěn, umučen, pochován, z mrtvých vstal, na nebesa vstúpil, a tak na každý den
