našie vuole vyšel. A když tak ta pomluva v pekle bieše, tehda krále nebeského hlas, jakožto hrom pohřměv, vece: Pekelné moci, otevřete vrata svá, ať král všie chvály vejde. Ten hlas přezvučný ďáblové uslyšavše, v pekle se závorami železnými zavierali. A když na ně Spasitel v táž slova potluče a řka: Otevřete se vrata pekelná, ať vejde všie chvály král. Tehda diábli, vnitř jsúc, zavolali, který by to král byl. Jimžto David prorok odpověděl a řka: Co se tiežete, ktoť jest? A vy vidíte a viete mé dávné proroctvie: Jestiť král všie chvály hodný, pán silný a mocný. Tehda v tu hodinu král nebeský, mocně do předpeklé vstúpiv, ty přetemné temnice svým svatým božstvím slavně osvietil. V tu dobu Adama za ruku ujal, takto k němu řka: Pokoj tobě buď i všemu pronárodu tvému. A to řekl Spasitel, dal ruku Adamovu svatému Michalu, a tak všecky duše z předpeklé vyvedl. Ale které duše v pekle pravém byly, odtud nižádné nevyvedl, neb kteří jsú v smrtedlném hřiechu zemřeli, ti jsú do pekla všickni šli a odtud nikdy nevyvedeni, ale kteří jsú bez smrtedlného hřiechu zemřeli, ti jsú v předpeklí v temniciech bydleli. A potom králem nebeským odtud vyvedeni a viec potom, kdež jsú kolivěk byli, tu jsú všudy veleslavenstvie božstvie viděli.“ A když ta dva bratrance Karinus a Alencius všecku svú řeč odmluvili, ihned před jich očima zmizeli.
Měsiece dubna dne prvnieho v Palestinském kraji svaté Mařie Ejipské, o niež se takto píše
Byla jedna hřiešnice, té jméno bylo Maria Ejipská. Ta se na své hřiechy rozpomenuvši a nad svú hřiešnú duší se slitovavši, na púšť běžala. A tu, biedný život vedúci, hlad, zimu i horko trpieci, Bohu snažně slúžéci sedmezcietma let, nikdy člověka nevidúc, bydlila. Těch časuov jeden svatý muž, opat, jemužto jméno bylo Zozimas, když se přes řeku Jordán přebrav, na dalekú púšť šel, zda by kterého svatého pústenníka nalezl. A tak jda po púšti, jednu ženu uzřel, ana po púšti chodí všecka nahá a črná, neb slunečnú horkostí byla ohořalá. A to jest byla ta Maria Ejipská. A když toho otce svatého zazřela, ihned se na běh oddala. A svatý Zozimas, to uzřev, snažně se po ní běžeti oddal. To ona uzřevši, od něho běžiec, k němu vece: Muži
