nemá, ale všecky věci mé v světlosti se zračují. K tomu Decius vece: Přineste mi lože železné, ať na něm neposlušný Vavřinec otpočine. V tu dobu sluhy ciesařovi lésu železnú přinesli a svatého Vavřince z rúcha svlekše, na tu lésu jej uvrhše, uhlé horúcie pod tu lésu sypali a tak jeho tělo, železnými vidlami k lése přidávujíc, pekli. V tu hodinu svatý Vavřinec povědě a řka: Věz to, hubenče, že tvé uhlé jest mně odvlaženie, ale tobě bude věčná muka. Neb to dobře Hospodin do mne vie, že když na mě z viery žalováno, nikdy sem nezapřel jeho jména. A když sem otazován, vždy sem jej za svého milého Boha vyznal. A když sem pečen, vždy jeho svatú milost chvále, děkoval sem. A když to řekl, svatý Vavřinec jasným vzezřením k ciesařovi vece: Aj, hubenče, již s mne jednú stranú upekl, obrať mě na druhú stranu a jez. A v tu dobu pomodlil se Hospodinu a řka: Děkuji tobě, milý Hospodine, i tvé svaté milosti chválu vzdávám, že sem do tvých svatých vrát tvého svatého královstvie vjíti zaslúžil. A to řekši i pustil duši. Tehda Decius ciesař s Valeriánem, s svým starostú, nechavše těla svatého Vavřince nad uhlím, na ciesařovu sieň se vrátili, pro velikú hanbu tam déle býti nesměli. A nazajtřie ráno svatý Ipolit s jedniem bohobojným knězem, jemužto Justinus řiekali, tělo svatého Vavřince pochopivše pochovala. A tu křesťané tři dni plačíce při hrobu jeho bděli. Tu praví svatý Ambrož: Slavné tento chvály mučedlník hoden jest, jenž pro Jezu Krista svú svatú krev proliv, v silném ustavičenství trpě, všemu světu památný příklad ostavil.
Skrze jehožto svatost Buoh mnoho divuov učinil. A zvláště se o něm to píše, když svatý Jindřich ciesař s svú ciesařovú, jménem Kunhuntú, svatým úmyslem v čistotě bydlili. Tehda všeho světa lstivý chytřec diábel to zpuosobil, že ciesař do své ciesařové zlé domněnie maje, kázal jí na horúciem železe patnácte nóh vzdéli bosýma nohama choditi. A když ta svatá žen, svatá Kunhuta, jsúc nevinná, na horké železo vstúpiti chtěla, tuto modlitbu učinila a řkúc: Jakež si mě, milý Hospodine, s mým hospodářem v pravé čistotě zachoval, tak mi rač dnešní den pomoci pro tvú svatú milost a pro mú velikú nevinu. Tehdy ciesař zastyděv se dal jí veliký políček. A ihned hlas z nebes přišel a řka: Kunhuto, věz to, že čistá dievka, Panna Maria, tě nevinnú a čistú ze všeho vyvede. Tehda svatá Kunhuta na horúcie železo vstúpiec, beze všeho úrazu chodila a tak v dobrém a přesvatém jménu zuostala.
Po těch časiech, když ciesař, svatý Jindřich, umřel, jeden pústenník nábožný, na púšti v svém brhu sedě, uslyšal, ano v noci veliký hluk u povětří šimí, otevřev okence, uzřel, ano veliké množstvie diáblóv u povětří letí. I otázal poslednieho a řka: Kto ste a kam chcete? Ďábel otpovědě a řka: Diábli jsme a jest nás tuto celá tma, to jest u počet šest tisíc šest set šedesáte a šest, a jdeme tuto, ješto ciesař Jindřich tudiež skoná, zdali co na jeho duši z zisku naleznem. Tehda
