duom Bohu na čest posvětil.
Měsiece listopada dne dvacátého třetieho hod svatého Klimenta papeže, o němžto se takto píše
Svatý Kliment byl z Říma rodu znamenitého, otci jeho jméno bylo Faustianus, mateři Machodonia řiekali. Za těch časuov když apoštolé po světě chodiec kázáchu, tehda svatý Barnabáš, do Říma přišed, svatého Klimenta, an u pohanské vieře rozličně blúdí, nalezl, dotud jemu o Jezu Kristu mluvil, až jeho na svatú vieru obrátil. Proněžto svatý Kliment, odtud z Říma vstav, přes moře přeplul a tu se svatého Petra doptav, jemu se přikázal. A jím v svaté vieře potvrzen. Potom po některých časiech, když se svatý Petr přes moře na tuto stranu s svatým Klimentem do Říma přibral, svú smrt, již bliz jsúc, přezvěděl, svatého Klimenta po sobě starostú nad křesťanstvem ostavil. A když svatý Petr, pro Jezu Krista svú krev proliv, s tohoto světa sšel, tehdy tepruv svatý Kliment znova papežem volen a na římský stolec dóstojně posazen.
V kterémžto papežství tak svatý život vedl i tak svými svatými mravy svuoj stav ohrazoval, že všem lidem, křesťanóm, židóm i pohanóm, bieše míl. A to u vláštniem obyčeji měl, že všech chudých i potřebných jména těch vlastí popsána mieti chtěl, jimžto jakž mohl, pro Hospodina pomáhal. A kteréž pohanské chudé lidi pokřtieše, ty tak svými almužnami obmysléše, jakž jim žebrati třeba nebylo. A když v jednu dobu synovkyni Domiciána ciesaře v svaté vieře potvrdiv, v duchovniem ji stavě posvětil a jednoho vlastnieho přietele ciesařova, jemužto Sizinius řiekali, a hospodyni, jížto jméno bylo Teodora, na vieru obrátiv, je v svaté čistotě potvrdil. To sobě těžce Sizinius na mysli vzem, po své hospodyni tajně do kostela všel, chtě zvěděti, proč by ona tak často do kostela chodila. To svatý Kliment uznamenav, Bohu se pomodlil, a jakž všickni křesťané vecechu amen, tak ihned Sizinius ohlechl i oslnul. Proněžto ihned, vida se tak slepa i hlucha, k svým panošiem vece: Náhle vyveďte mě ven! Jehožto panoše ujemše, počechu po kostele s ním blúditi, kterakžkoli v světlém dni dveři nalésti nemohúce.
