vrátím, čekajte. A to řekši, k své matce se vrátil. K němužto matka milostivě promluvi, jakž to popsal svatý Augustin, a řkúc: Děkuji tobě, milý Hospodine, i tobě chválu vzdávám. Odkud mi jest ta slavná chvála přišla! A já sem přepokorné tvé stvořenie. Protož pomni na mě, neb mi to vše od tvé svaté milosti přišlo a jakž s mi kázal, k tvé svaté milosti radostna jdu a v tvoji ruce porúčiem duši mú. To řekši, svú svatú duši pustila.
Jižto duši Ježíš Kristus na své ruce vzem, slavně do nebes nesl. Proněžto apoštolé patřiece uzřeli její přasvatú duši tak v slavné světlosti, o niežto by všeho světa jazykové vypraviti nemohli. V tu hodinu apoštolé jejie svaté tělo, na nosidla vloživše, poctivě, jakož slušie, připravili. Tehda svatý Jan svatému Petru vece: Tebe jest Hospodin mezi námi za starostu učinil a nad svými ovčičkami pastýřstvo poručil. Proněžto tobě slušie, aby tuto rajskú ruozku před nosidlami nesl. Svatý Petr k němu zase vece: Nižádný duostojnějí nenie než ty. Neb ty si čistý panic Hospodinem zvolený. A ty s ten, ješto s na prsech svého Spasitele zpolehl, nebeské múdrosti napojen. Tobě jest zvláště naše milá královna poručena. Protož hodno jest, aby tu ruozku před jejími nosidly nesl. A já s jinými bratřími jejie svaté tělo ponesu na nosidlách. K tomu se svatý Pavel přimluvi a řka: A já, najmenší z vás, ponesu nosidla s tebú. V tu hodinu, nosidla zdvihše, pokornými hlasy zpievajíc, Boha chváléchu. A svatý Jan před nimi tu ruozku nesl. V tu dobu také anjelé, nebeskými hlasy zpievajíc, povětřie všecko naplňováchu. K kterýmžto hlasuom sladkým na posluchy lidé z Jeruzaléma vyběhše, diviece se počechu mezi sebú mluviti a řkúce, co by to bylo. Jeden člověk k nim přiběhši i vece: Azda neviete, že onu Pannu Mariji, Ježíšovu matku, nesú jeho učedlníci mrtvú. Okolo niežto ten zvuk slyšíte. To oni uslyševše, na vešken lid pokřikli, druh na druha volaje a řka: Poběhněm tam, ztepúce je všecky, to tělo mrtvé, ješto bludného člověka nosilo, v oheň uvržeme. Tehda z nich najmocnější starosta židovských kněží, k nosidlám přiběhna, chtěl na zemi nosidla převrátiti, velikými hněvy takto řka: Běžte sem, utraťme to tělo, ještoť jest toho nosilo, kterýžť jest zkáza všeho našeho národa. A to řekši, nosidl se chvátil. A ihned mu ruce uschle a k nosidlám přilnule. Tak rukama u nosidl vězal, velikým křikem pro bolest volaje: A ti lidé, kteřížto biechu s tiem židem k nosidlám přiběhli, anjelé je všecky zslepili. V tu dobu ten starosta židovský, kterýžto u nosidl lpieše, poče žalostivě svatého Petra prositi a řka: Smiluj se nade mnú a za mě Boha popros. K němužto svatý Petr vece: Chceš li uvěřiti v pravého Boha a že jest toto tělo jeho milé matky, ješto jest jeho v svém svatém
