v bielé barvy rúcho oblečeni biechu. Ten mládenec, k jejiemu svatému tělu v hlavách přistúpiv a tu mramorovú dcku ostaviv, hned zmizal. A na té dčtě takto bylo psáno: Mysl svatú, dobrovolnú, Bohu čest a této zemi zproštěnie. To bylo takto rozuměno: Svatá Hata měla mysl svatú a dobrovolně na smrt šla, Bohu čest vzdala a této zemi zproštěnie učinila. A když se ten div po všech vlastech velice roznesl, tehda se počechu rozliční na křesťanskú vieru obracovati a množstvie židuov i pohanuov, k jejiemu svatému hrobu chodiec, velikú útěchu v duši i v těle přijímáchu. Zatiem když Qvincianus, na jejie zbožie se ptaje, odtud jel, dva koně se spolu svadivše, jeden jeho velmi zhryzl a druhý jeho, silně nohami udeřiv, do vody svalil, a tak tu utonul. A viec potom nenie nalezen.
Měsiece února dne šestého v Cezarí kapadočské svaté Doroty umučenie, o niež se takto píše
Svatá panna Dorota a mučedlnice, od své mladosti nábožný život vedúci, čistotu do svého skončenie slíbila zachovati. A těch časuov v té vlasti byl jeden súdce jménem Fabricius, svaté cierkve veliký protivník. Ten súdce svaté Doroty rozličnými činy pokúšieše, chtě ji od jejie svaté čistoty odlúčiti. Ale svatá dievka, ani lahodnú řečí, ani hrózú mohl její mysl proměniti. To Fabricius uznamenav, na soudě se posadiv, kázal svatú Dorotu před se přivésti. A uznamenav, ana se tvrdě v svaté vieře drží, kázal ji rozličně mučiti. A uzřev, ana nic na to netbá, ale pro Jezu Krista to mile trpí, odsúdil ji na smrt v tato slova a řka: Jáť tuto děvku pro to, že naše bohy tupí a ciesařova přikázanie nedrží, na smrt odsuzuji. To svatá dievka uslyšavši, v nebesa vezřevši, ruce
