Neb jest měl Hospodin rúcho očerveněné, totiž tělo jeho svaté svatú krví pro všeckny hřiešné okrvavené. Neb jakož praví svatý Beda: Král nebeský jest se všemi jiezvami na nebesa vstúpil, kteréžto rány nic jemu nevadie, ale jakžto sluneční paprslkové od něho se stkvie, kterýchžto ran až do dne súdného chová, aby to ti, kteříž budú božie milosti odlúčeni, zjevně i správně své odsúzenie poznali a dobří vidúce, kterak sú milosrdně vykúpeni, Bohu na věky věkoma děkovali.
Měsiece máje dne dvanáctého v Římě u cesty Ardeatinské hod dvú svatú mučedlníkuov Nerea a Achilea, o nichžto se takto píše
Svatý Nereus a Achileus od svatého Petra apoštola jsta svatý křest přijala a jedné panny, příbuzné ciesařové komornice Domiciánovy, byla komorníky. Jižto jistú pannu, když sú byli za muž oddali a drahé jí rúcho připravili, tehda ta dva svatá jala se jí o svaté vieře a o svaté čistotě tak dlúho mluviti, až ona uvěřivši čistotu Bohu věčně slíbila a od svatého Klimenta papeže vílována. To její chot uslyšav, od ciesaře odpuštěnie vzem, ta dva svatá na daleký ostrov pryč zaslal, chtě skrze to své panny mysl k sobě obrátiti. A když v tom nikterak neprospěl, kázal ta dva svatá před své bohy vésti, abyšta se jim modlila. A když jemu nepovolila, kázal jima hlavy stínati. A ta jistá panna, když k svému choti nikoli mysli přiložiti nechtěla, tehda jejieho chotě vlastní bratr uznamenav, ana s jinými pannami křesťankami v jednom pokoji sedí, vzem oheň, o nich zapálil a ony se Bohu pomodlivše, tu se zadchly. Jichžto těla jeden ciesařuov sluha pochopiv pochoval. A ty duše Hospodin vzal.
