to pravda byla, ješto ty pravíš, by mrtvé křiesil, byť mohl, z žalářeť by se zprostil. K němužto svatý Pavel vece: Jakož jest Kristus z mrtvých vstal, jakž to lidé pravie, ale s kříže sstúpiti nechtěl, takež Petr tiem příkladem, jakž to slyším od lidí, nechtě sám se zprostiti, ale hotov jest pro Krista trpěti. Teofilus k němu vece: Pavle, zpuosobíš li to, ať by mého syna z mrtvých vzkřiesil, kterýžto jest před čtrmezcietma lety umřel, já jeho beze všeho úrazu zprostím.
Tu řeč svatý Pavel uslyšav, k svatému Petru přišed i poče jemu rozprávěti, kterak jest kniežeti slíbil jeho syna vzkřiešenie. K němužto svatý Petr vece: Bratře Pavle, pod velikú s se věc podvolil, ale Bohu jest velmi snadna učiniti. V tu hodinu, když svatý Petr z žaláře vyveden, kázal hrob otevřieti a na svú kolenú poklek, za toho kniežete syna mrtvého vzkřiešenie Boha poprosil. A ihned přede všemi z mrtvých vstal. To ten knieže Teofilus uzřev, v Jezu Krista uvěřil a vešken lid z toho města Antiochia, svatú vieru přijemše, se pokřtili. A ihned krásný kostel Bohu na čest ustavili a prostřed toho kostela vysoký krásný stuol postavivše, svatého Petra na tom stolu s velikú ctí slavně posadivše, aby tu seděl, jako dobrý starosta svatým slovem lidi na dobrú cestu vedl. A potom svatý Petr, na tom stolu sedě, sedm let slovo božie jest kázal. Proněžto tento svatý den slove Naštolovánie svatého Petra. Druhé ustaven jest ten hod pro počestnost koruny kněžské, neb jakožto pravie mistři, že toho času kněžie počali najprvé nositi. O tom se takto píše, že když svatý Petr v Antiochí slovo božie kázáše, v té neznámosti na potupenie křesťanské viery jedni zlí lidé, svatého Petra jemše, hlavu jeho proholili. A potom svatá cierkev ustavila jest, aby všichni kněžie, jakož jest svatému Petru byla hlava proholena na potupenie, takež oni aby pleš nosili na svého duostojenstvie povýšenie.
Měsiece února dne čtrmezcietmého hod svatého Matěje apoštola, kterýžto po božiem vstúpení od apoštoluov po losu jsa zvolen, svaté Čtenie v židovstvu kázal, o němžto se takto píše
Svatý Matěj apoštol apoštolským volením zvolen jest na apoštolstvie. Neb když se jest Jidáš oběsil, chtiece světí apoštolé počet apoštolský naplniti, svatého Matěje volili. Ale aby všecko od počátka bylo věděno, píše se o tom v jedněch starých knihách, že byl jeden člověk v Jeruzalémě, jemužto jméno bylo Ruben, a ženě jeho jméno bylo Ciborea. A když jedné noci spolu ležiece spala, měla sen Ciborea převelmi hrozný, jehožto se velmi užasši, ze sna se vztrhši, poče vzdychati a ten sen poče svému muži praviti a řkúc: Zdálo mi se ve sně, bych syna urodila a velmi nepokojného a zlostného, jenž by byl
